Dva týdny štěstí

Tušila jsem, že se film natáčel v Jevanech. Stačil pohled na hotel a několik prvorepublikových vil. Při zmíňce o horním jezírku jsem si byla na sto procent jistá. Díky Kulmonovi, který to sem hodil jako zajímavost, jsem si svoji domněku ověřila. S Adinou Mandlovou jsem už viděla mnohem lepší filmy, než byl tento. (31.05.2010)

Příjemná protektorátní komedie ze série Adina Mandlová u Vladimíra Slavínského. Po té, co se nejprve Slavínský našel v obsazování Lídy Baarové, následovalo několik filmů s Hanou Vítovou a konečně jeho nejslavnější série s Věrou Ferbasovou. Adina se nejprve objevila celkem nenápadně ve své šablonce mondénní slečny v Rozkošném příběhu (1936), později pak v rolích snaživých děvčat v Bílé vráně, Svatební cestě a ve zcela klíčovém filmu pro její kariéru - v Holce nebo klukovi? (1938). Mezitím se upevnila její pozice v českém filmu a v Přítelkyni pana ministra a zde ve Dvou týdnech štěstí (1940) se Slavínskému odvděčila za svůj průlom. Shodou okolností se v obou filmech bilancuje stejné téma záměny a vyzývavá směšnost "státních tajemství", stejně jako potřeba pražské podzemní dráhy, která skutečnost předběhla o celých 35 let. Aktuální je také téma nevybíravých žurnalistů a lsti, která se tak přirozeně snoubí s láskou a nápravou povahy starého bručouna. Konečně, prožít takovou dovolenou na útraty Pestrého týdne - také bych si, jako malá úřednice živící sebe i maminku, dala říci. (08.07.2012)

Vzhledem k přítomnosti Mandlové bych spíš dal filmu název "Hodina a půl neštěstí". Co si budeme nalhávat, role skromných tichých dívek jí moc nešly, páč ty musela hrát. Zato jí šly parádně role protivných nafoukaných slečinek, páč to hrát nemusela. A dál, zatímco mnozí se umělé inteligence obávají, já naopak doufám, že bude natolik nelogická a pošetilá, že bude doopravdy chtít jednou ovládnout svět. Samozřejmě, protože to bude inteligence, neovládne lidi neinteligentním způsobem, tím, že je vyhubí. Naopak jim dopřeje ty nejvyšší rozkoše, jaké bude schopna vymyslet, aby lidi držela v rauši, v blažené neaktivitě, a oni se jí tak do ničeho nepletli. A já jí řeknu, že mě přivodí vrcholnou blaženost jen tím, že vymyslí a realizuje nekonečný seriál, kde bude mít hlavní roli Ferenc Futurista. (26.08.2023)

"Šédí muška na štěně, na štěně, na štěně, šédí muška na štěně, šedí a špí..." :-) Tahle dětinská písnička se mi vybaví, kdykoli vidím Adinu Mandlovou. Pochází z této veselohry o chudé úřednici, která vyhrála čtrnáctidenní pobyt v luxusním letovisku a setkává se tam s jistým generálním ředitelem. Ten předstírá tutéž výhru, aby zachoval své inkognito. Všimněte si, že každý tehdejší tvůrce měl Adinu zaškatulkovanou nějak jinak. Hugo Haas ji uvedl do společnosti a naučil ji duchaplné ironii, ale paradoxně jí přisuzoval postavy naivních dívenek, bez dechu naslouchajících slovům svého mentora. Otakar Vávra v ní viděl schopnou charakterní herečku. Martin Frič ji osobně neměl moc rád, u něj byla snad pokaždé vypočítavou mondénou a ledovou královnou. No a nejpřekvapivěji ji využíval Vladimír Slavínský. Obsazoval ji do rolí, které byly jednak komediální (viz hlavně Holka nebo kluk), ale především to byly nenáročné dívky z chudých poměrů. Takže vyložené protiúkoly. :-) Tahle lidovka se Slavínskému docela povedla, už pro to neobvyklé spojení Mandlové s Jaroslavem Marvanem. 60% (08.02.2006)

I po těch letech celkem vtipná komedie, jakých se tehdy točilo strašně moc. I zde je banální záměna spouštěčem k řadě komických situací, které byly povětšinou vtipné, i když tak trochu lehce předvídatelné. Pan Marvan zde podává svůj standartní excelentní výkon, nemohu si pomoct, ale jeho nerudný dědek mi místy dost připomínal legendárního Funese. Takže by se dalo s jistou nadsázkou říci, že náš pan Marvan je Funes z Wishe (což je teď dost populární přirovnání). Je vidět, že tehdy šlo natočit vtipnou (i když hodně naivní) komedii, třeba scéna na jezeře (zadní projekce), nebo scéna s tanečky, v obou případech jsem se královsky bavil a to i díky oběma novinářům, to samé platí i pro scénu sběru hub v lese. Měli jsme skvělé režiséry, scénáristy, ale i samotné herce, což nyní naprosto zoufale postrádáme (můj subjektivní názor). Občas mě až sralo to, jak to napsat, to "levicové smýšlení" filmu (pan generální ředitel prozře, přestane tokat s Adinou, která tam pobíhá v sexy outfitech, nic ji neřekne a snáší její pokárání vždy bez keců a s úsměvem, dá na její rady a zlepší zaměstnancům pracovní podmínky, zafinancuje stavbu metra atd.). Samotný přeslazený konec jako z nějaké telenovely byl už z dnešního pohledu úplně mimo mísu a i kvůli němu jsem nedal filmu plný počet. (17.06.2024)