Vše o mé matce

Ačkoliv jsem nikdy neviděl od Almodóvara žádný film úplně celý, hodně jsem se mu vyhýbal a po tomto snímku vím proč. Nechci tento film strhat, protože co se týká hudby, neobvyklého příběhu, jedinečné režie a především herců, nedá se mu nic vytknout ale mě je prostě režisérův podivný svět plný homosexuálů, transvestitů, transsexuálů a jiných bizardních bytostí prostě cizí a nesympatický a i necelá dvouhodinová návštěva mi přišla nudná. (05.04.2010)

Pedro Almodóvar jako svérázný znalec ženských duší, osudů i všemožných pohnutek, které jimi vláčí a smýkají. U Almodóvara si stále nejsem jistý, zda mám jeho filmy vnímat jako projev nezávislé, volné vlny, anebo zda se jedná pouze o zvláštně pokřivený kýčovitý obrázek podivného světa uvnitř samotného režiséra, který tu ventiluje své podivné duševní pochody, dávná traumata a všechen ten nepopsatelný zmatek, v kterém se jeho mysl musí zmítat. Tady se to projevilo až absurdním způsobem, kdy asi nemá smysl uvažovat o reálnosti postav ani o vysvětlení toho, proč se chovají, jak se chovají. Nicméně, film je to stejně dobrý a bezesporu dost zajímavý. (10.02.2005)

Totálně nudná sračka. Sonda do života lepší spodiny společnosti. Divák sleduje celou stopáž dialogy otravných kurev a jejich nehezké osudy, které samozřejmě nebyly jejich zásluhou. Prostě k ním byl život nemilosrdný. Bohužel kurvy zřejmě sdílely málo motivačních citátů, a tak se nedokázaly postavit na vlastní nohy a stát se úspěšnými, tudíž jen tiše trpěly. Otřesný film plný nudných a otravných neherců. Tohle je tedy těžce nadhodnocovaná píčovina. (09.08.2018)

Teatrálně vykroucené, nespoutaně melodramatické a překotně barevné... Almodóvar o životě jako o hraní rolí, rolí matky, rolí ženy, rolí muže – inteligentní a konzistentní útvar s charakteristicky vláčným rukopisem (kolik pro Španěla znamená hudba Alberta Iglesiase!). Queer film, který se ale vůbec neuzavírá před majoritou. Osobně si s jeho místy až komediální stylizací nevím rady. Připadá mi, že z oné hypersenzitivity mateřských peripetií si Almodóvar tropil šoufky v Rozervaných objetích. Ta jeho sebereflexivní škraboška intelektuála je mi asi o chlup bližší než pastelový jemnocit Vše o mé matce. (08.02.2010)

Moje úplně první setkání s Almodóvarem mě velmi mile překvapilo. Má to styl, jemuž podobný se asi těžko najde u nějakého jiného režiséra. Silný a hodně dobře zpracovaný příběh s některými pro puritánštější publikum lehce šokujícími postavami (mimochodem velmi dobře zahranými), navíc pro španělštinu mám slabost (ale i bez této mojí slabosti jde o výborný film). (20.03.2004)