Vše o mé matce

Mily Pedro, je mi lito, ale jsi vylizany ignorantni idiot. Jak muzes natacet takovyhle prisernosti? Nesympaticke a ujete zeny, nechutne lesby, zavisle sebezamerene divadelni drama queens, retardovani gay stylem mluvici transsexualove, prostitutky, ktere jsou hrde na svou praci, vsudypritomne drogy, aids. Je mi z toho vseho blbe, s radosti bych se transformoval na Hitlera a vsechnu tuhle zkurvenou verbes postrilel aby nemohla dale svou existenci infikovat tenhle svet. A tohle spanelsky pricmoudly rezisersky hovado, ktery podle fotky vypada jako mentalne postizeny vagus o tom natoci film, ktery to vsechno oslavuje, snazi se to zlidstit a veskery tenhle povl divakovi zesympaticnit. Jak muze byt nekdo tak stupidni jde vazne mimo me. Nejvetsi tragedie toho vseho ale je, ze se mu to podle obecne vysokeho hodnoceni, reakci a dokonce obdrzeneho oscara podarilo. Bylo to me prvni setkani s Almodovarem a vypada to, ze zaroven posledni. Tohle vazne nemam zapotrebi. Nepamatuji se, kdy me naposledy nejaky film takhle totalne nasral. 0/10 (25.01.2009)

Moje další setkání s Almodóvarem, a tentokrát dokonce snímek, který mnozí označují za jeho vrcholné dílo. A já se k nim přidávám, společně s Kůží, kterou nosím, se mi tohle ze všech jeho filmů zatím líbilo nejvíc. Herecký koncert všech žen, v hlavní roli Manuely fantastická Cecilia Roth, jako hvězda divadelních prken Huma charismatická Marisa Paredes a krásná Penelope Cruz v roli spanilé Rosy. Tenhle film vytrvale útočí na city, ale dělá to velmi dobře. Těžko se při jeho sledování lze ubránit dojetí. (07.07.2012)

Pedro Almodóvar jako svérázný znalec ženských duší, osudů i všemožných pohnutek, které jimi vláčí a smýkají. U Almodóvara si stále nejsem jistý, zda mám jeho filmy vnímat jako projev nezávislé, volné vlny, anebo zda se jedná pouze o zvláštně pokřivený kýčovitý obrázek podivného světa uvnitř samotného režiséra, který tu ventiluje své podivné duševní pochody, dávná traumata a všechen ten nepopsatelný zmatek, v kterém se jeho mysl musí zmítat. Tady se to projevilo až absurdním způsobem, kdy asi nemá smysl uvažovat o reálnosti postav ani o vysvětlení toho, proč se chovají, jak se chovají. Nicméně, film je to stejně dobrý a bezesporu dost zajímavý. (10.02.2005)

Teatrálně vykroucené, nespoutaně melodramatické a překotně barevné... Almodóvar o životě jako o hraní rolí, rolí matky, rolí ženy, rolí muže – inteligentní a konzistentní útvar s charakteristicky vláčným rukopisem (kolik pro Španěla znamená hudba Alberta Iglesiase!). Queer film, který se ale vůbec neuzavírá před majoritou. Osobně si s jeho místy až komediální stylizací nevím rady. Připadá mi, že z oné hypersenzitivity mateřských peripetií si Almodóvar tropil šoufky v Rozervaných objetích. Ta jeho sebereflexivní škraboška intelektuála je mi asi o chlup bližší než pastelový jemnocit Vše o mé matce. (08.02.2010)

Nádherné vyjádření obdivu a lásky Všem ženám bez rozdílu. Pedro Almodóvar a jeho kultovní film. Geniální nápad, výstřední postavy, propletené osudy, absurdní pointa, životní paradoxy, vše tradičně barevně sehrané, skvěle zahrané (Penélope Cruz a Cecilia Roth jsou na Oscara), doplněné krásnou hudbou Alberta Iglesiase. Hluboké drama a silný zážitek. (17.12.2020)