Nebe a dudy

Oblíbenost filmu daleko přesahuje jeho kvality. Poměrně naivní příběh dostane každého jinak. Někdo se rozplývá nad hereckými výkony hlavních hrdinů, jiného dojmou dvojčata Bahníkova s harmonikou, jiný zamáčkne slzu dojetí nad vteřinovým záběrem jílovišťského Hubertusu, kam chodil s rodiči na nedělní merendu. Já to mám tři v jednom a nestydím se za to. (25.02.2015)

"Vy nejste nemocný člověk, ale strašně zlý hypochondr." Každý kapitalista, ředitel zeměkoule či manažér by měl občas padnout na svou vševědoucí hubu, aby pochopil, co si o jeho nesmyslných nařízeních myslí ti, kteří je musí plnit. V životě se to tak často nestává, tak proto vítám, když se to stane alespoň ve filmu. Je to možná trochu naivní, ale dobrák Fábera, zloun Bartoš i ti dva chlapi hromský mě vždycky dokážou pobavit. (14.05.2018)

Parádní česká a neotřelá klasika. Tenhle film mám moc ráda a s bráchou se vždycky podíváme, i když ho uvidíme třeba poněkolikáté... Výteční herci, poučení a zároveň lehkost sdělení, sranda a legrační scény, oživení v podobě dvou malých uličníků... Prostě když slyším název Nebe a dudy, objeví se mi na tváři přiblblý sentimentální úsměv, a to myslím hovoří za vše. (17.06.2013)

Mordyjé, to byla dívčina! Společně s filmy Vlasty Buriana a Modrou hvězdou, můj nejoblíbenější film z prvorepublikové éry. Mrzout Jaroslav Marvan, který projde duševní proměnou, je v obou polohách doslova fenomenální a dobrácký Jindřich Plachta, jako dělník Fábera, podal též mistrovský výkon. Snímek, který hřeje u srdce. (16.09.2023)

Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !" (24.12.2006)