Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)

(více)

Recenze (325)

Gemini 

všechny recenze uživatele

Naivní rozprávka o proměně starého morouse továrníka Marvana na největšího lidumila na světě, kterou si člověk musí zamilovat kvůli dobrotivému Jindřichu Plachtovi a dvěma malým nezbedníkům. Nemůžu si nevybavit Burianovo Zlaté Dno, které bylo sice o něčem jiném, ale u srdce mě zahřeje pokaždé stejně. ()

Nach 

všechny recenze uživatele

Docela naivní snímek o proměně jednoho zlého továrníka na hodného a starostlivého dědečka (potažmo strýčka). Natočeno je to s prvorepublikovou bravurou, která je typická pro většinu tehdejších snímků. Herecky zde excelují Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan. Hlavně díky nim a jejich interakcím hodnotím snímek tak vysoko. 80% ()

Reklama

MM11 

všechny recenze uživatele

V těžkých časech natočená komedie sice nešetří sentimentem a ani obzvlášť originálním scénářem zrovna neoplývá, ale kromě některých herců (Nedošínskou opravdu nemusím) představuje spolehlivé duo - Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta díky nimž představují Nebe a dudy vysoký nadprůměr v nejhorším období zdrcující druhé světové války. Za snahu něco tehdy vytvořit si zasluhují všichni skutečné absolutorium. ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Továrna na sny existovala evidentně i u nás. Obyčejní lidé v kině u nás taky potřebovali zapomenout na strasti všedního dne a věřit v lepší budoucnost. Vladimír Slavínský byl v oboru romantiky mistr a tady nám předkládá příběh o zlém boháči Bartošovi, který se vlivem úrazu polepší, pochopí, že život ve shodě s lidmi ho učiní mnohem bohatším a šťastnějším. Sice naivní, ale velmi příjemná komedie. Plachta výborný a dvojčata jsou třešnička na dortu ...90% ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Nádherně optimistický a po duši hladící příběh o napravení bohatého arcimrzouta dobrotivým chuďasem patří přes všechny potenciální výtky k nejlepším „pamětnickým“ filmům. Nikdy neomrzí a i po sedmdesátí letech spolehlivě dobíjí vyčerpané duševní baterky pozitivní energií, pohodou a kouzlem, které v nás (alespoň v některých), stejně jako v protivném Bartošovi, probouzí to lepší. Vše samozřejmě stojí a padá s výtečnou dvojicí Marvan-Plachta v níž Marvan vždy znovu spolehlivě pobaví, Plachta vždy znovu dojme a pohladí po duši svou dobrotivostí a drsnou laskavostí, s níž třeba vyplácí ne pětadvacet, ale pět svým nezdárným klukům. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (18)

  • Kostelík, kam chodil Fábera (Jindřich Plachta) s dcerou Aničkou (Jana Romanová), se nachází v obci Trnová. Kostel se od čtyřicátých let minulého století prakticky vůbec nezměnil. Přestože zvenku působí trochu pošmourně, je stále zachovalý a dokonce se v něm každý měsíc konají nedělní bohoslužby. (pornogrind)
  • Většina scén se natáčela v barrandovských ateliérech. (pornogrind)
  • Dvojčata Jiří (vlastním jménem Jindřich) a Lumír Blahníkovi byli spíše více nadaní hudebně než výtvarně, a tak jim musel štáb předkreslit čáry na kozí srst, aby věděli, kam mají na zvíře správně mířit štětcem. (Komiks)

Reklama

Reklama