Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Velmi příjemná a svěží komedie o napravení muže, hlavy rodiny. Diktátora a despoty, který řídí osudy všech ostatních členů rodiny, nádherný herecký koncert, který je vhodně doplňován těmi ostatními. Starožitník Bořívoj Kohout (skvělý Jaroslav Marvan) je energický muž, který nesnese odporu, vládne pevnou rukou a jakési rodinné štěstí je mu nade vše. Až když je mu nastaveno zrcadlo jeho vlastního chování a předtím ještě jeho společenský pád s krátkým pobytem v psychiatrické léčebně, dochází k úlevné a dlouho očekávané, a tím i nečekané změně. Další nešťastní členové rodiny: velmi trpělivá manželka (Meda Valentová), Helena (Soňa Červená), dlouhodobě tající svoji známost, tajný plavec Jaroslav (Jaroslav Mareš), a Zdeňka (Dagmar Frýbortová), jejíž milý ing. Bečvář (František Hanus) vtipně, úskočně a pohotově vyléčí nenapravitelného hrubiána a divocha. Z dalších rolí: ošetřovatel v léčebně (Otto Motyčka), šijící simulant (Erik Zámiš), a starožitníkův zaměstnanec Antonín (Eman Fiala). Zábavná, svěží, zurčící a stále vtipná komedie s vynikajícím Jaroslavem Marvanem v krásné dvojroli. ()
Říkal si Mohykán, muž jako žádný jiný... sanitka vzlétla s ním, kdyžsemuvcirkustalanehodaapřitomonbyl nevinný... Marvan tradičně výborný, Dagmar Frýbortová ke krásnému vzhledu už přidala i velmi přesvědčivé a zkušené herectví. Zápletka s dvojčaty více uvěřitelná než vycpaný panák v Posledním muži. Skvělý byl vtip "mám pro tebe ženicha, sice je menší než ty, ale ne o moc, tak o hlavu. Taky má břicho, ale zato velkou hlavu", zato u scénky s věšením obrazu mi trochu vadila zřejmá inspirace Jeromovými Klapkami Jeromovými Třemi muži ve člunu. Film má u mě další nezanedbatelné plusy navíc za to, že poskytl tolik prostoru nádhernému automobilu Aero. A několik mínusů za to, že snažil vsugerovat, že se jedná o nespolehlivý a poruchový dopravní prostředek. A také za to, že protesty proti týrání zvířat nakonec považuje za pošetilost. ()
Jaroslav Marvan v životní formě. Totálně brutální one man show. Ani se nechce věřit, že se s tak omezenými prostředky povedlo natočit tak luxusní scény. Marvan řádí v roli Kohouta jako ďábel a naprosto fantasticky si organizuje svůj kurník plný slepic. Jednoduchý, politicky nezabarvený, scénář a přitom tak vtipně napsaný. Moje bránic zažívala šoky. Je to neskutečný pocit, když si uvědomíte, že tento film dokáže bavit i 73 let po svém vzniku úplně jinou generaci lidí s úplně jiným vkusem, myšlením a pohledem na svět. Něco takového si u soudobých píčovin snad ani netroufám představit. Skvělá práce. [90 %] ()
Keby Slavínsky dal svojmu filmu priliehavejší názov - Tatínek, mal by mladý Svěrák o pár desiatok rokov neskôr problém. Poslední mohykán je prvorepublikovejší, ako prvá republika. Ku cti mu neslúži, že som ho už videl a názov mi nič nehovoril. Ale už prvé zábery po úvodných titulkoch ma zorientovali. Marvan si film prisvojil a vytvoril nereálnu, ale dobre zapamätateľnú postavu. ()
Další klasické a nezapomenutelné dílo naší kinematografie, především pro strhující výkon Jaroslava Marvana, který si v tomto snímku zahrál dvojroli bratrů Kohoutových. V jedné roli hraje diktátora své rodiny, která skáče, jak on píská. Neposlouchá ani svou ženu, ani své děti, pouze střílí rozkazy od rána do večera, "to je bez debat". V druhé roli hraje srdečného, věčně rozesmátého pana lesního. Náhoda jednou "otci-diktátorovi" umožní, aby se podíval, jak jeho rodina žije, když není doma, a tento pohled do zrcadla není příjemný. Velmi příjemná a vtipná komedie. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
Reklama