Přítelkyně pana ministra

Rutinně natočená konverzační komedie ze zlaté protektorátní éry českého filmu ( nacisté filmová studia štědře podporovali a v té době ještě měli z čeho ). Se skutečným životem neměly tyhle salonní projekty nikdy nic společného, ale to je koneckonců podstatou úspěchu filmových projektů i dnes...Na přijatelnou úroveň povznáší tenhle film ironický nadhled Adiny Mandlové a herecká profesionalita J. Marvana. Celkový dojem 50 %. (18.05.2007)

Vidět v roce 1940 takový film muselo povznést na duchu nejednoho člověka. Dnes už se můžeme usmívat nad nereálným světem, který je nám tu reprezentován, ale pochopit ho dnešním měřítkem nelze. Jakmile totiž začnete film rozebírat, ať už podle morálky nebo logiky, selžete na celé čáře. A stejně si pak ve vaně budete pobrukovat Oči tmavohnědé, i proti své vůli. Já jsem každopádně ráda, že jsem zpětně našla snímek, kde padne ona zásadní věta otce synovi: „Jestli ti smím radit, dělej si co chceš.“  (19.11.2023)

Překvapivě jedna z těch nudnějších romantik naší předválečné éry opět variující provařené téma klepu nabývajícího celospolečenských rozměrů. Oldřich hraje svůj zaběhlý standard a Adina je sice náramně milá, půvabná a roztomilá, ale od doby, co mě úplně odzbrojila v Šťastnou cestu, mám mnohem raději její melancholičtější, psychologičtější podobu. Slavínského tvorba evidentně jde nejspíš nějak mimo mě. (05.01.2012)

„To je krásné…a teď bych jen ráda věděla, co tady budu dělat…?“ - „No, to bych taky rád věděl…“ - „Prosím?“ - „To je přímo dojemné, jak se ženete do práce!“ Sekretářka, které přijde, že má málo práce, asi jiná doba…Přítelkyně pana ministra mě trochu překvapila tím, že Nový tu kupodivu nedostává tolik prostoru, jak by se možná mohlo zdát. A scény, ve kterých chybí, zábavností příliš neoplývají, spíš naopak. Problémem tohoto filmu totiž není brutálně jednoduchá zápletka (vypuštění drbu do světa), ale nedostatek humoru. Ten se (spolu s romantikou) vyskytuje totiž jen a pouze ve společných scénách Nového s Mandlovou, a to navíc ne úplně vždy. Někdy ta záměrná ostýchavost obou postav je ještě vtipná (hraniční „smích“), jindy u ní divák spíš rozpačitě zvedá obočí. Atmosféra je příjemná a František Paul odráží perfektní práci maskérů, ale humoru film nabízí prostě míň, za mě čistý průměr. „Je tu horko, hm? Neměli bychom jít chvíli na terasu?“ - „Tak pojďme!“ - „No, ale ono je to těžké…my tu totiž žádnou terasu nemáme.“ (28.07.2019)

"Když u některé z žen zřím oči tmavohnědé..." Jedna z nejchytlavějších písní Oldřicha Nového v komedii, kde hraje druhé housle vedle Adiny Mandlové. Tady je vidět ten rozdíl mezi filmy Martina Friče, které se psaly Novému na míru a v úzké spolupráci s ním, a těmi ostatními, které jen těžily z jeho obsazení. Ale Mandlová je kouzelná, s jakým ironickým odstupem sleduje všechno to hemžení, způsobené fámou, že je přítelkyní ministra Marvana. Scénář jí nepředepisuje nic jiného než údiv a rozpaky nad vzniklou situací, ale Adina tam IMHO dostala mnohem víc. Škoda jen té velmi dlouhé a nudné pasáže v moravském sklípku, kde se asi 20 minut zpívají lidovky, hraje cimbálovka a tančíse v krojích. Byl to způsob, jak za protektorátu posílit v divácích národní sebevědomí, ale dnes už to působí jako pěst na oko. 50% (29.03.2006)