Přítelkyně pana ministra

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

Sice se u toho člověk moc nezasměje (což by podle mého názoru u komedie neškodilo), nicméně aspoň je děj celkem zajímavý a 88 min uteče jako voda. Úsměvné jsou scénky z hospody, to mě vždy pobaví, když ve starých filmech zpívají písničky "operní" zpěváci, u lidovek je to ještě vtipnější. Jak říkala Pytlákova schovanka "mám jen takový neškolený hlásek". (19.12.2011)

"Vy ještě nakonec uvěříte vlastním klepům." Bavily mne čokoládové Julinčiny oči, neumělá "ráznost" velkopodnikatelova synka, přirozená vlezlost jeho kamarádů i nadšená úcta k rodičům, ale to bylo asi tak všechno. Námět to byl totiž slušný, nějaké ty "intrigy" jsem taky zaznamenal, ale to nekonečné hospodské prozpěvování s cimbálem chtělo výrazně zkrátit. Nebo nejlépe vystřihnout, ale tím bychom se asi dostali ke krátkometážnímu filmu a to by zase byla škoda. (19.02.2018)

Film s úžasnou prvorepublikovou atmosférou (ač byl točen až za války) a velmi moderním pojetím. Často mi to připomělo některé zánovní americké romantické komedie. Oldřich Nový a Adina Mandlová jsou okouzlující jako vždy. Navíc je ve filmu spousta naprosto dokonalých hlášek, gest a jiných detailů, ze kterých jsem byl úplně nadšen. Bohužel stejně tak je ve filmu dost klišé, nedodělků a takových trapných chvilek (přičemž by stačilo třeba o pár vzeřin zkrátit některé záběry a bylo by to mnohem lepší). Rovněž některé herecké výkony jsou také tragické, především u vedlejších rolí, ale bohužel se to týká i třeba postavy tatínka a tam už to vadí. (16.12.2011)

Typicky milá komedie pro pamětníky. Role Adiny Mandlové není překvapivě tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Musí vybalancovat pozici, kdy si chce zachovat čestnost (vlastně nikomu nelže), zároveň jí není proti srsti ze všeho něco vytěžit a ještě se celou situací, ve které se ocitla, dokáže pěkně bavit. Oldřich Nový jede svůj standard (je tedy výtečný) jako obvykle a casting samozřejmě neselhal ani v dalších rolích. Však to v té meziválečné a válečné filmografii měli s těmi typy ošéfované. V druhé části ale film ztrácí dech, proto jen mírně nadprůměrné hodnocení. (11.02.2019)