Zlaté dno

„Já a nemocnej?! Naposled jsem měl černej kašel, když mi byly 4 roky. A to eště nevím, jestli ten doktor nebyl barvoslepej!“ Kdepak Cyril Putička, ten má zdraví a sil na rozdávání…Zas jeden z těch smutných případů, kdy nemá Burian jediného schopného nahrávače. Marvanův Neškudla má jen pár scén a pak je to zase na jen na starém Putičkovi (a naopak trio jeho dětí je tak toporné, že jsem se pokaždé těšil až zmizí ze záběru). Jeho „čtverák a šprýmař“ se mu vcelku povedl, ale baví spíš konkrétními pasážemi, těch hlodů tolik nemá. Nejvíc jsem smál u Burianovy žehlící kreace (konečně už vím, jak správně žehlit!) a zásnub, kde se chudák ani pořádně nemůže napít. Jen mě pak překvapil vznik vztahu (jakkoliv to bylo celé hodně decentní), spojení Buriana s nejmenovanou herečkou kupodivu docela fungovalo. Akorát to trošku zapadne, když se film soustředí hlavně na myšlenku „odklizení“ rodičů (káravý sociální podtón) a až nechtěně úsměvného nadšení, píle ve věcech obchodních či vůbec práce. Celkově pouze slabší průměr. (26.01.2020)

Čím som starší, tým viac prichádzam na chuť starým dobrým českým filmom. Samozrejme ,alebo väčšinou tým kde hlavnú úlohu stvárnil Vlasta Burian. Zlaté dno nepatrí medzi tie najznámejšie Burianove filmy, ale mňa si získal najmä svojim jednoduchým a prostým príbehom.A stará pravda na záver...Každý rodič by sa mal v živote o svoje deti postarať nech sú akékoľvek. (30.12.2010)

Vlasta Burian využije svých zkušeností v oblasti marketingu a public relations získaných v malém obecním papírnictví, aby pomohl mladé vdově vybudovat papírnické impérium a nádavkem ji rovněž pojal za manželku. Jen škoda, že některé fóry tu působí trochu křečovitě a scéna s žehlícím prknem dokonce vyloženě trapně. (04.10.2012)

Tenhle film by měli vedoucí obchodů promítat sobě i svým zaměstnancům jako instruktážní pomůcku. De facto učebnice dobrého obchodníka v podání krále komiků Vlasty Buriana. A hanit někoho za to, že má rád svou práci a má v ní úspěch může jen slaboduchý závistivý člověk, který to nikdy nikam nedotáhne. (11.01.2011)

Spousta komentářů věnuje hodně prostoru úvahám, nakolik je film Zlaté dno komedií nebo spíš vážnou komedií atd. Já nic takového nehodlám řešit, protože jsem naopak velmi rád, že Vlasta Burian vylezl z ulity až příliš předimenzovaných komických rolí, které mi splývají v jednu figuru a jednu pitvořící grimasu - pochopitelně při vší nesmírné úctě k jeho mistrovství. Záblesk laskavosti a dobroty ve filmu Byl jednou jeden král při rozhovoru s babičkou, zde propuká v plné míře a prosvětluje Burianovu tvář i hlas v jeden velký koncert lidskosti, že nemám chuť ani pomyšlení přemýšlet a naivitě příběhu. A je vůbec naivní? Proč by nemohla krásná majitelka obchodu Zita Kabátová vzplanout k tak milému a moudrému člověku? A proč by nemohl při daných schopnostech a píli vzkvétat obchod v tak funkční ekonomice, jaká byla v oné době, byť i v krátkém čase? Pro polistopadové vlády (bohužel i ty pravicové) by měl být film fackou za likvidaci středního stavu a scéna opuštění, která mi nesmírně dojímá - poučením pro všechny.. (07.01.2011)