Zlaté dno

Velice zdařilý film s králem komiků Vlastou Burianem. Nad veškerá očekávání v něm však Burian nevystupuje jako komik, i když je do filmu (očividně násilně) zapracovaná slabší komická scéna skládání žehlicího prkna. Vlasta Burian je ve filmu schopným podnikatelem; obchodníkem, který na malé obci vede papírnický krámek. Je váženým občanem a jako prodejce známý tím, že si svých zákazníků nesmírně váží a nakupujícím k zakoupenému zboží přidává malý propagační dárek. Přesto ho jeho děti, žijící v Praze, kterým se momentálně velmi dobře vede, přesvědčí, aby svůj krámek prodal a přestěhoval se za nimi do Prahy. Tatínek dlouho odmítá, ale nakonec pod vidinou, že bude svým dětem blíž, s prodejem souhlasí. Brzy však pozná, že neudělal dobře. V Praze ho nikdo nezná, děti na něho nemají čas, a tak se cítí osamocený a nepotřebný. Chybí mu práce. Tuto zoufalou situaci řeší tím, že se nechá do jednoho nově otevřeného papírnictví přijmout jako příručí bez nároku na mzdu. Záhy se ukáže, že pod jeho působením neznámý a nezavedený obchod začne vzkvétat. A tak tatínek bude moct nakonec pomoct i svým dětem, které mezitím zkrachovaly. Přesto, že jsem filmy s Vlastou Burianem vždy rád vyhledával, nepamatuji se, že bych ho v době socializmu někdy viděl. Film je nádherným vzorem malého úspěšného podnikatele. Musím přiznat, že nakupování v takovém obchodě, kde jsem prodávajícími osobně znám, a kde jsem jimi skutečně vítán, bych rád dal přednost před zcela neosobním nakupováním ve velkých supermarketech. Rád věřím, že takové obchody budou brzy zase existovat. (Pondělí 09.08.2010) (09.08.2010)

Zlaté dno jsem dneska viděla poprvé a určitě ne naposledy. Umírněnější a vážnější Vlasta Burian je vynikající, Zita Kabátová elegantně půvabná a spolu jsou úžasní. Celý fim se mi moc líbil a přiznávám se, že u závěrečné scény (která jinak dopadnout pochopitelně nemohla), jsem uronila slzu. Jsem dneska nějak naměkko, což ovšem nemění nic na tom, že z mého pohledu jde o jeden z nejhezčích Burianových filmů. A málem bych zapomněla na jednu podstatnou věc: měli by se povinně koukat všichni, kdo obchodují či se o to alespoň snaží. Lepší než nejeden kurs obchodních dovedností. 25.9.2021 Viděno téměř přesně po 10 letech a na recenzi ani na hodnocení nemám co měnit. Nenapsala bych to lépe. (28.10.2011)

No je to taková trochu naivní komedie, ale Burian to samozřejmě povznáší podstatně výš, hlavně v první polovině filmu. Pak už film mírně stagnuje. Každopádně mě příliš nelákají studiové filmy, navíc Burian rozhodně natočil lepší filmy a přiznám se, že jsem se zrovna nebavil nijak zvlášť. Výjimkou pak byl Burianův zápas se žehlícím prknem. Každopádně vidět Marvana nebo Františka Filipovského mladšího než Buriana hrajícího starého doktora stojí za to. (15.10.2017)

Jo, Zlaté dno je, holt, zlaté dno, o tom přesvědčí sám Vlasta Burian alias papírník Cyril Putička své dva syny i dceru. To, co Burian nedotáhl se Zitou Kabátovou v Přednostovi stanice, tak dotáhl tady:-) Néé, opravdu, hráli spolu jen ve třech filmech (mj. ještě v Provdám svou ženu) a v tomto s ní nakonec sehrál manželský pár, i když z jeho strany to byl nejprve hodně nesmělý až dětinský výkon, tak přesto byl jako amant okouzlující. Burian podal vskutku umírněný a krotký herecký výkon tak trochu víc ve prospěch celku, jeho proměna byla znát, byl víc lidský, vážný a nehrál jen na sebe. Mentorování a moralizování bylo slyšet na každém kroku. Scéna vypravěče pánských anekdot na svatebním večírku nebo ta trošku delší pasáž s univerzálním žehlicím prknem byly ve filmu asi ty nejlepší. Poslední protektorátní film Krále komiků. Ale také jeden z těch lepších a umělecky zdařilejších od režiséra Slavínského, v němž opět hrála Věra Ferbasová ( Konstantina-dcera Putičky), kterou de facto objevil a byla jeho dvorní herečkou, a v němž si zahrálo i neobvykle dost menších dětí.. (26.12.2007)

Neříkám, že jde o nejlepší Burianův film, ale řadím jej mezi své nejoblíbenější. Přímo z něj sálá příjemná, bezstarostná atmosféra, což může být při pohledu na rok vzniku pro někoho mírně zarážející. Skutečností zůstává, že nacisté za okupace upřednostňovali podobně laděné komedie, které dávali lidem alespoň na chvíli zapomenout na krutou realitu, v níž žili. Burian, Věra Ferbasová a Raoul Schránil svou práci odvedli skvěle a příběh o naplnění "amerického snu v českém měřítku" laskavého papírníka Putičky řadím, přes paradoxní okolnosti vzniku, mezi klenoty českého filmu. (13.05.2010)