Reklama

Reklama

Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.  Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (160)

Dinsberg 

všechny recenze uživatele

Tenhle film by měli vedoucí obchodů promítat sobě i svým zaměstnancům jako instruktážní pomůcku. De facto učebnice dobrého obchodníka v podání krále komiků Vlasty Buriana. A hanit někoho za to, že má rád svou práci a má v ní úspěch může jen slaboduchý závistivý člověk, který to nikdy nikam nedotáhne. ()

K.I.N.G. 

všechny recenze uživatele

Toto vždycky byl a bude jeden z mých nejoblíbenějších filmů s králem komiků Vlastou Burianem v hlavní roli. Není to ani tak komedie, jako spíš sladce dojemná, příjemná melodie a oslava poctivosti a skromnosti. Vskutku nádherné to dílo. Žádné zlaté dno, ale zlatý klenot české kinematografie první poloviny 20. století. 90% ()

Reklama

Véronique 

všechny recenze uživatele

Tento film jsem viděla 2krát a musím říct, že pořekadlo "čím víc, tím líp", se v mém případě dokonale osvědčilo. Film "Zlaté dno" mi zpočátku přišel celkem nudný a šedivý, vzala-li jsem v potaz jeho prvorepublikovou filmovou konkurenci. Později jsem v něm však objevila spoustu věcí, které mi přirostly k srdci. Kouzelné jsou scény, kdy pan Putička(V.Burian) pomáhá ovdovělé paní Jarmilce (Z. Kabátová) s chodem jejího v dluzích se topícího papírnictví, které však začíná pomalu, ale jistě vzkvétat. Anebo příchod pana Putičky do "vysoké pražské společnosti". Až příliš mentorsky sice vyznívá závěr filmu, kdy se děti poslušně vrací k otci, protože ona vysoká společnost je zklamala... Přesto je to film nad průměrem a s ohledem k době, kdy vznikl a jaké měl vlastně poslání, můžeme hovořit o velmi zdařilém dílku. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Při sledování tohoto díla mě napadl protismyslný termín vážná komedie. Film jakoby se viditelně diferencoval do dvou vzájemně se prostupujících pásem: tradičně komediálního (vrcholem je číslo se žehlícím prknem nebo konverzační scény kolem Konstantiných zásnub) a vážných (většinová část filmu i jeho obsahu). Oproti tradičnímu spádu českého filmu té doby má DNO neobvykle rychlý spád, značnou úsečností - u Buriana neobvyklou - se vyznačuje i pojetí Putičkovy postavy. Oslava lidí zlatého středu i jejich sociálního cítění, která je včleněna do jakéhosi druhého plánu díla, má svým latentním vlasteneckým laděním i zřejmý protinacistický ráz. Zita Kabátová je stejněkvalitní Burianovou partnerkou jako Jaroslav Marvan; neobvyklu a dobře zvládnutou kreací je i Filipovského stárnoucí lékař (Filipovskému bylo v té době 36 let a od natočení CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLAD ŽIVOTA uplynuly poupouhé tři roky). Optimismus, který se může dnes jevit jako nadnesený a agitačně prvoplánový, je zřejmou reakcí na ponurou atmosféru protektorátu; film, realizovaný během 35 natáčecích dnů, záměrem, námětem, scénářem i vlastní výrobou spadá do druhé heydrichiády a hrůzy, která přetrvala minimálně do stalingradské katastrofy nacistických vojsk v zimě 1943. Do prvních českých obětí v prvních plynových komorách osvětimského (osvěčimského) komplexu koncentračních táborů na podzim 1942. Optimismus, víra, naděje, oslava pozitivních stránek bojovného plebejského češství, evokace stále snověji působící pozitivně nostalgické demokratické prvorepublikové atmosféry jsou v přímém kontrastu s vnucenou dvojjazyčností titulků i obchodních štítů a nápisů; jinak řečeno, je to velmi zvláštní protektorátní prvorepublikánství. Pozoruhodnost a ojedinělost tohoto díla ve filmografii nejen Burianově, ale i Slavínského, je zřejmá. A nepřehlédnutelná. Tuto působivost si tento film zachovává i dnes. Napříč diváckými generacemi. ()

Nathaniell 

všechny recenze uživatele

Nedávno dělali na jedné stránce (nebudu jmenovat) anketu, který film je podle lidí nejlepší. A všichni tam psali 5 i více filmů, zkrátka chudáci idioti nepochopili zadání, že ten, kdo to napsal, jasně uvedl - film - nikoliv - filmy... Ovšem ta anketa mě přiměla se zamyslet: "Tak bacha! Nejlepší film? Tak to v něm musí hrát Vlasta Burian. Jaký s ním mám nejradši filmy? Jasně, takže - U pokladny stál, Ducháček to zařídí, Přednosta stanice, Katakomby, Tři vejce do skla... Ne, ne ne. Jinej, lepší film. Sakra, já už vím! Zlaté dno!" ... ... Vlasta Burian je herec, který natočil nemálo skvělých filmů. A který že je nejlepší? Podle mě jednoznačně tento. Na rozdíl od jiných filmů s panem Burianem totiž tomuto nechybí ani slušná dramatičnost a některým z vás jistě v závěru filmu i slzička ukápla. A to je přesně ono. Vtipný, srdečný a vroucí námět a pomyslná špice české (i světové) kinematografie. Žádná lacinost, žádné kecy ani klišé... Navíc jsem si opravdu jist, že TAKHLE by ten film už dneska nikdo natočit nezvládl... Zlaté dno je nejlepší film na světě a zaslouží si být na vrcholu mého žebříčku nejlepších filmů... Víc asi netřeba psát. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Ve filmu jde několikrát zahlédnout pohybující se stín, např. v 6. min. (scéna před obchodem) a pak ještě v čase 18:04 a 18:50. (Duoscop)
  • Zlaté dno vyznačuje přeryv několika skvělých hereckých kariér. Vlasta Burian dostal další filmovou roli až v roce 1950, Věra Ferbasová v roce 1957. Zita Kabátová si po krátké pauze zahrála ještě v jednom českém a dvou německých filmech (vše 1944), další role však přišla až 1969. Ač ve své „druhé kariéře“ ztvárnily obě dámy ještě řadu postav a Burian dokonce jednu ze svých nejlepších (Byl jednou jeden král, 1954), na výsluní se žádná z těchto prvořadých filmových hvězd už nevrátila. Antonín Streit, jenž ztvárnil jednoho z Burianových synů, po Zlatém dnu už nikdy ve filmu nehrál. (Adam Bernau)

Reklama

Reklama