Blaník

Jedno z mých nejoblíbenějších představení Divadla Járy Cimrmana. Hra o blanických rytířích byla zábavná - ať již šlo o souboj na meče, jeskyňku či mučení, bavil jsem se a musím uznat, že i konec měl dobrou a vtipnou pointu. Seminář nebyl dlouhý, ale patřil k těm podařenějším. Zásluhu na tom má hlavně ukázka loutkové hry, která je tím nejlepším, co může DJC nabídnout. (15.01.2012)

Seminář (nejen) o tom, že všechna důležitá (historická) data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost. Stejně jako fakt, že kolikrát větší škodu zanechá (napáchá) následný odborný výklad dějinné události, než samotná událost sama. V neposlední řadě, že i (leto)počet hraje (velmi) důležitou roli :-) Co se týče hry samotné, stejně jako v případě semináře, bez výraznějších námitek. Pouze s (osobní) poznámkou na závěr. Až budoucnost resp. přítomnost skutečně ukázala prozřetelnost (svatého) Václava, tedy, že se r. 1620 neunáhlil a své vojsko správně „do zbraně“ nepovolal. Bylo by to zbytečné mrhání. Spoléhal resp. tušil (na) amnestii? Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a odcházet (zbytečně) od (dobře) rozehrané partie kuželek není lehké, vím, ale nenastal právě teď (nejvyšší) čas, (svatý) Václave, podívat se (narcistickému kleptomanovi) Václavovi na zoubek? Proč mám však takové neodbytné tušení, že v případě varování (pražského) Hradu svým kabinetem (v čele s věrným pobočníkem, levobočkem Láďou), že se v okolí Vlašimi (Blaníku) podezřele (významně) nadzvedává podloží a mezi lidem kolují zaručené zprávy, že se (SVATÝ) Václav chystá na euroskeptika Václava „and his boys“ vyslat svou nebojácnou družinu, dostalo by se jim následně odpověďi „pánové, to není možné (proveditelné), tj. nikoho na sebe neposílám, musel bych o tom přeci vědět“. Jedná se pouze o novinářskou kachnu, tj. zvýšený výskyt krtků a tudíž to spraví pár kg pesticidů, což v kombinaci s (ohlášeným) velkým úhrnem srážek, zapůsobí blahodárně a (nejpozději) na podzim budu opět „v kurzu“ (minimálně u houbařů), až budou zakopávat o půlmetrové Václavky. Osobně bych si nebyl tak jistý, pořád existuje varianta, že si (rádi) kopnou. Jeden z mých nejoblíbenějších Cimrmanů – 92% p.s. za takovýto vytříbený (šermířský) souboj (Smoljak-Weigel), stejně jako scény mučení (viz samotná hra) by se nemusel stydět ani vizionář R. Scott. (10.01.2013)

Hra o mystickej povesti hory Blaník. 1. seminár "Cimrman a historie" - postoj génia k histórii a nezapamätateľným dátumom, rozbor povesti, bábkové divadlo. 2. Hra Blaník - V hore Blaník čaká vojsko troch najväčších porážok českého ľudu na čas odplaty, povstane, keď bude českému národu najhoršie. Byrokracia rozhodovania a neschopnosť zasiahnuť v pravý čas prináša do radov bojovníkov nepokoj a miernu skepsu. (12.04.2012)

Jakékoliv popisování kterékoliv hry Járy Cimrmana někomu, kdo o něm nikdy neslyšel, nebo komu se snad (nedej bože) Cimrman nelíbí, by mělo asi takový smysl, jako navlékání zimníku na mrtvolu jen proto, aby se zahřála. Pro znalé jen hláška ze závěru : "Neděkuj. Sám sis je vydělal." Víte, o čem je řeč, že ? (23.07.2002)

Blaník je vlastně taková skvělá satira. Vtip samozřejmě nemusíme hledat, ten na nás vyoukne sám. Tak chytré a prosté vysvětlení, proč nám Blaničtí nikdy nepřijeli na pomoc, je ovšem naprosto unikátní. Takže, ať už jde o úryvek z loutkového divadla, nebo kritizujícího husitu v podání Smoljaka, naprosto skvělé divadelní představení. A kdo se do hry obouvá jak do kecek, dostane do hlavy pět pecek. (17.11.2010)