Režie:
Ladislav SmoljakHrají:
Jaroslav Weigel, Jan Kašpar, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Robert BártaObsahy(1)
Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že " jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít." (oficiální text distributora)
(více)Recenze (199)
Jedno z mých nejoblíbenějších představení Divadla Járy Cimrmana. Hra o blanických rytířích byla zábavná - ať již šlo o souboj na meče, jeskyňku či mučení, bavil jsem se a musím uznat, že i konec měl dobrou a vtipnou pointu. Seminář nebyl dlouhý, ale patřil k těm podařenějším. Zásluhu na tom má hlavně ukázka loutkové hry, která je tím nejlepším, co může DJC nabídnout. ()
Přednáška: Cimrman a historie (problém zapamatovatelnosti historických dat (Vondruška), defenestrace (Weigel), pověst o Blaníku (Smoljak)); loutkové divadlo: Nevěřící Vlasák. "Ňák se ti to nerýmuje... zalezu zas do své sluje." Samotná hra bývala jedna z mých nejoblíbenějších, na rozdíl od těch dalších se napodvacáté přece jen trošičku okoukala. "Blboune blbá, hluchá... nadřízená". Ladislav Smoljak je jako vězeň z Bitýšky naprosto kouzelný, jedna z jeho nejlepších rolí. "Ale tomu nerozumíš, to je vozová hradba." ()
Blaník společně se seminářem rozděleným do čtyř částí pojednává o jedné z nejslavnější české pověsti. S nadhledem českému národu sobě vlastním se autoři (Svěrák a Smoljak) rozebírají důležité dějinné události, které v roce 1848 zasáhly Habsburskou monarchii. V provedení ansámblu divadla Járy Cimrmana by to byl div, kdyby nedocházelo ke skvělým dialogům a vtipným scénám. Co by to bylo za národ, který si sebekriticky nedokáže dělat legraci ze svých dějin a cimrmani to v tomto dokázali výstižně. ()
„Ukončím ty směšné spory. Co je v nitru téhle hory. Kdo věří, že vojsko dříme v tomhle vršku, tomu je třeba rozbít... jeho bludné představy. - Ňák se ti to nerýmuje!“ Skvělá rýmovací loutková scéna. Hra i seminář má skvělé momenty. Ostatně, jako vždy. „Kdybych byl vychován ve víře, myslel bych, že slyším rytíře. Že však jsem vychován vědecky. - Dostaneš do hlavy dvě pecky!“ (78 %) ()
Úvodní seminář této první porevoluční hry mi přišel trochu krátký (i když dopis Járy Cimrmana Františku Josefu I., aby v roce 1900 buď odstoupil, nebo zemřel, je vynikající). Samotná hra je pak poněkud statická, o to víc si však divák může vychutnat nenápadné vtípky a pointy. Role Veverky Laidislavu Smoljakovi krásně "sedla". A bezkonkurenčně nejlepší scéna je souboj Veverky s Hynkem z Michle, zejména "Výměna mečů!". ()
Galerie (6)
Zajímavosti (8)
- Původní seminář vypadal jinak jak tvrdí Zdeněk Svěrák: „Blaník jsme napsali před revolucí, seminář až po. V semináři jsme měli některé věci, které bychom tam dříve nedali; třeba o perestrojce v Sovětském svazu nebo o totalitě. Na zkoušku se přišel podívat Andrej Krob a povídá: ,Kluci, tohle vám nesluší.‘ Vycítil, že to nepotřebujeme. A tak jsme to vyndali.“ (mnaucz)
- Při obsazovaní hry se zapomnělo na Jana Hrabětu. Nakonec byl obsazen jako 3. alternant do role rytíře Hynka z Michle. (mnaucz)
- Jedná se o poslední Cimrmanovu hru, která vyšla samostatně na LP. Hry „Záskok“, „Švestka“, „Afrika“, „České nebe“ a „Cimrman v říši hudby“ se desek dočkaly až 14. 10. 2016, když vyšla kompletní edice všech Cimrmanových her na 16 LP. Do té doby byly tyto hry pouze na CD. (mnaucz)
Reklama