Kulový blesk

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)

Guľový blesk nie je ani zďaleka tak frekventovanou komédiou, ako iné Smoljakove komédie a je otázka, či je to dôsledkom jej neveľkej obľúbenosti u masového diváka. Pri pohľade na tunajšie hodnotenia má človek pocit, že by sa malo jednať o jednu z divácky najobľúbenejších. Možno je téma komediálne trochu mimo masový obzor, ale urobiť si na tento film objektívnejší názor v zrelšom veku by som si mohol iba vtedy, ak by ho v tej televízii niekedy aj uviedli. (21.01.2013)

Největší akce v dějinách stěhování pod taktovkou dvou geniálních scénáristů Svěráka a Smoljaka je zdárným příkladem klasické české komedie. Navíc tolik českých hereckých es v jednom filmu, to se hned tak nevidí. Herecké partičce samozřejmě vévodí Rudolf Hrušínský, který jako obvykle strhává všechnu pozornost na svou osobu a celému filmu dominuje jeho brilantně zahraná postava doktora Radosty. Sled nesmrtelných hlášek, kultovních dialogů a celého konceptu dělají z Kulového blesku nesmrtelnou klasiku české kinematografie a rád se na ni znovu podívám. Já bych si prosím tu brazilskou kávu dal. [Přesná stopáž: 82 min] (21.08.2007)

95% - Kulový blesk mě strašně překvapil svou osobitostí. Osobitostí nejen úžasných herců, ale především osobitostí atmosféry, kterou jsem sice díky svému věku nezažil, ale ve fragmentech mého mládí kdesi stále žije. Sklep s uhlím, půda na věšení ;o) No... Abych se vrátil na zem, tak vyzdvihnu báječnou hudební kombinaci Lukášovy a Mozartovy hudby, která filmu dodává pathos a ironii zárověň. Dále geniální maličkosti v záběrech, a celkově "samozřejmě optimistický" ráz celku. Kulový blesk má holt koule... (31.08.2008)

Vynikající film od známé dvojice Svěrák a Smoljak o stěhování. A že to není ledajaké stěhování. Hned 12 rodin se stěhuje. Nezapomenutelné výkony známých český herců jako např. Rudolfa Hrušínského nebo Josefa Abrháma. Například nácvik stěhování je úplně super. "Ta půdička se vám opravdu povedla, ta se mi líbí." :D (07.02.2013)