Jen si tak trochu písknout

„Soudružko učitelko! Kdyby šlo jenom o kouření, ale víte... já nevím, jestli to tady přede všemi takhle můžu... naše Janička nechce pod sukně nosit kalhotky! Jenom trenýrky. Co se smějete, paní, víte jak je to nehygienické?! A víte proč nechce? Protože chlapci se prý dívají děvčatům pod sukně! No fuj!“ Jen tak si trochu zavzpomínat. Na dobu, kdy jsem si taky chtěl... jen tak trochu písknout. Zavzpomínat si spolu se Suchánkem, u kterého už tenkrát v dětství bylo zřejmé, že se z něj klube nejen velký lump, ale i velký komik. Navíc, což je samozřejmě opovrženíhodné a já ho za to rozhodně neobdivuji (no fakt ne!), Suchánek byl už za mlada starý prasák! (06.04.2014)

Rozhodně celkem dobrý film, sice nemá tak pěkný humor a spád jako Sněženky a machři, ale i přesto ukázal Karel Smyczek, že režírovat umí a vybrat si správně dětské herce taky. Suchánek se na tyhle role hodil skvěle a i lumpačení Daniela Šediváka bylo dobře uvěřitelné. Dobře se tu blýskla i Lucka Zedníčková a další. Přesto filmu schází více humornosti, napětí či něco, co by více zaujalo. Neupoutá tolik a děj je místy trochu nelogicky propojen a scénaristicky nedoladěn. Jako připomínka let minulých a do školních lavic poslouží i dnes dobře. Hodnocení: 60 % (01.02.2008)

Když člověk vidí ve filmu ty rodiče na rodičáku, jeden větší blb než druhý, pak se nelze divit. Děti nebudou jiné. Tenhle film je o tom, že děti jsou jiné než rodiče, mají průsery, ale čistý štít. Dospěláci v socialismu? To byl zvláštní přírodní úkaz. Ta touha mít víc než druzí v beztřídní společnosti dala vzniknout novému společenskému druhu. 80% (09.12.2017)

Parádní kousek o dospívající mládeži z roku 1980 . Zřejmě jediná hlavní role sígra dětského herce Daniela Šediváka. Dostalo se mi překvapivě kvalitní kopie a ta atmosféra Prahy těch let , kdy se budovalo a nic nebylo dostavené , vše staré se bouralo , a všechno zároveň zůstávalo rozvrtané a nedodělané , tak to byla klasika. (01.10.2021)

Vynikající film (nejen) pro mladé. Velmi blízko má k Sněženkám a machrům, ostatně tvůrčí tým je u obou snímků stejný. Je to typ filmu "smích skrz slzy", kdy se velmi vtipné momenty odehrávají v dramatičtějších kulisách, nutí k zamyšlení i nad námi samotnými a mohou u nás vyvolat neblahé vzpomínky na minulost, protože Jen si tak trochu písknout je o reálném životě, zachycujícím ve větší nebo menší míře střípky všedních dnů každého z nás. Radku Johnovi a Ivo Pelantovi se to velmi vydařilo. (29.01.2010)