Krajina s nábytkem

Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." (09.12.2016)

Vladimír Javorský a Yvetta Kornová, jak byli přirození. Úsměvný film, pokud je nějaký film přesnou kopií doby tak je to tento film. Místo internetu psaníčka, pošt´ák, který obštástnúje vdané paničky, v té době, když přišel študent do hospody tak na něj štamgasti udělali hušššš a valil do pryč. Dnes je to naopak, takový čtyřicátník už je v hospodě starý chlap. (18.10.2011)

Normalizacia v bzvalom Ceskoslovensku sa v roku 1986 zdala byt nekonecna a doslova vsadepritomna. preto obcas vznikali komedie na odlahcenie ubijajucej normalizacnej reality ako Vesnicko Ma Strediskova Jiriho Menzela alebo filmy, ktore zobrazili neprijemnu normalizacnu pravdu {Prodavac Humoru}, tie vsak isli hned do trezoru. A tak reziser Karel Smyczek natocil len taku nudnu normalizacnu bachorku, ktora nic neriesi, len prazdne medziludske vztahy a prazdne tlachanie o medziludskych emociach. Petra Cepeka nemam rad. 20 % (31.03.2015)

Výborný film, so silným príbehom a vynikajúcim Vladimírom Javorským. Takmer celý snímok je ladený do inteligentnej tragikomédie, kde máme možnosť sledovať osudy ľahkovážneho študenta Javorského, ktorý si cez prázdniny privyrába ako poštár. Keď sa však dostane do ťažkej životnej situácie, k problému sa dokáže postaviť ako chlap a ľahkovážnosť vymeniť za zodpovednosť, aj keď to spočiatku nemá vôbec ľahké. Snímok sa potom preklopí do nádhernej ľudskej formy s výrazným emotívnym nábojom. Určite aj v skutočnom svete existujú podobní ľudia, tých však nie je veľa a preto si ich treba vážiť. Ľudia s toľkou človečinou v sebe sú totiž veľmi vzácni. 80/100 (17.08.2014)

Listonoška s listonošem neměli by dát si košem... Tak velmi se mi líbil tenhle příběh ze života v přímo artovém zpracování, které v sobě méně či více nápadně kombinovalo hned několik druhů umění, nejvýrazněji hudbu (poutavé skladbičky Emila Viklického sice melodicky tak trochu, jak zazní, ve víru pop-music, ale zato s osobitým nekonvenčním aranžmá) a pak výtvarné obrazy skrze postavu malíře v podání Petra Čepka. Umělecká stránka naštěstí pevně jede s kvalitně napsaným a odehraným příběhem. Spočátku nám Smyczek podává jakoby zdánlivě oddechovou romantickou komedii, která se náhle zvrtne do dramatu plného náročných dilemat a dalších starostí nad hlavu. Ač nemám moc v oblibě Vladimíra Javorského, musím říct, že si mé sympatie zde dost brzy získal svým přirozeným projevem i celkově jeho postava Zdeňka jako studenta konzervatorie, o prázdninách brigádujícího listonoše a později náhle rodiče plného starostí mě oslovila. Ve scénách s odstupem doby ke konci se mi líbil vybudovaný vztah mezi nevlastní tátou a dítětem, stejně tak, jak se férově a tvrdě Zdeněk nakonec zachoval ke své... tedy bývalé milence, ne zrovna nevinné. Velice lidský a silný film, nenásilně poučný i pro další generaci. (90%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) (11.04.2019)