Lotrando a Zubejda

Milá svěrákovina. Jen nevím, zda jsme si ji měli pouštět jako nedělní film se spolubratry v semináři... hoch totiž začne svou dráhu v konviktu mezi mnichy a skončí... (sem bych měl asi napsat slovo SPOILER, byť vyústění, jež bude následně zmíněno se dá u pohádek čekat)... v ženské náruči. Příznačné, leč nevýchovné :-). (11.01.2010)

To je moje sestra Anna, červená se jako kvítek. Protože je neprovdaná, stará se nám o dobytek. Nevím, jestli některé věci dětský divák pochopí, hádala bych, že ne, ale i tak si myslím, že se baví děti i dospělí. Z mladého loupežníkova syna se stane lotr intelektuál, popravdě, jen to druhé, a proto se stane nepoužitelným pro převzetí otcovy živnosti. Srážný na věži, který se vytrvale hodiny a hodiny dívá do krasohledu. A ten velbloud. (02.10.2010)

Nadčasový velikán Čapek a dobový velikán Svěrák přispěli zhruba rovným dílem do scénáře filmové pohádky a výsledek je dobrý. Plus slušná výprava a milé herectví ve vedlejších rolích. Můžeme zajásat? Inu, jak kdo. --- Patřím k lidem, kteří si nikdy, ani jako děti, nedokázali užít zpívání u táboráku. Neumělé brnkání na rozladěnou kytaru a falešný zpěv k tomu prostě nedokážu snést. Skladatelský tandem Svěrák - Uhlíř má právě takové ambice, tedy psát hity k táborákům, a podle toho jejich tvorba vypadá. Budiž, lidi baví si v soukromí zpívat a pokud by zůstalo u toho, je to vlastně dobře. --- Marně se ale snažím pochopit, proč filmoví tvůrci zejména v pohádkách preferují co možná nejhorší hudbu a nechávají zpívat nepěvce. Vydržel bych neškolené hlasy, pokud zpěváci alespoň jakžtakž intonují. Ale ani tak nízké nároky nebývají splněny, například právě v této filmové pohádce. --- Že je to hudba pro děti? Nezaměňujme jednoduché se špatným. I hudba pro děti může být dobrá. Takovou píše, i pro film, například Petr Skoumal. Zmiňovat se o Prokofjevovi a Debussym je spíš provokace, protože jak se o nich děti mají dozvědět, když hudební vkus jejich rodičů se dobelhá nanejvýš tak k Madonně? (Prokofjeva pro děti znáte a nevíte o tom - je v televizní reklamě na Coca-Colu, té s těma broukama.) --- A tak se ptám: Pokud ve filmech s důležitou hudební složkou mohou zpívat lidé, kteří neumějí zpívat, kdy se dočkáme toho, že v nich budou hrát lidé, kteří neumějí hrát? Nač vlastně filmoví producenti najímají profesionální herce? Nebyli by dostačující (a levnější!) ochotníci sebraní náhodou na ulici? --- Však i na to už dochází. Oslavujeme Apocalypto (bez herců, blbé a barevné) a Avatar (blbé, ale 3D), a major Terazky so svojím kultúrnym hľadiskom je v siedmom nebi, však? Len tá trúba chýba, len tá trúba… (28.08.2010)

Není to až tak povedená pohádka, a to z mnoha důvodů. Svěrákova snaha přetvořit si scénář k obrazu svému, tady vyznívá těžkopádně a z toho všeho se vytratil i vtip. Režie ostříleného Karla Smyczka je nepříjemně televizní a zcela se míjí s hravým pojetím scénáře a je vidět, že Smyczekovi zrovna pohádky dvakrát nesedí. Záchranou jsou hlavně herci a trio Seidlová, Zedníček a Strach hrají spolehlivě. Díky nim se to dá přetrpět. A nakonec zjistíte, že to byla mile naivní podívaná. 60% (29.10.2009)

Roztomilost je to, co se mi dere na rty, když vidím tuhle pohádku. Karel Smyczek byl na přelomu osmdesátých a devadesátých let na tvůrčím vrcholu a to by bylo, aby se nepotkal se Zdeňkem Svěrákem, i když trošku oklikou. Ten napsal příběh plný moudra i legrace a Jaroslav Uhlíř zase legendární písničky. A obsazení je z říše snů. Jedna z posledních pořádných pohádek před cca dvacetiletou pauzou, kde se něco povedenějšího objevilo jen tu a tam. 70%. (06.08.2018)