Sedm hladových

Před sledováním tohoto filmu jsem se zásobil jídlem a během dívání jsem vysloveně sežral půl plechovky toho nejlevnějšího masa, půlku bochníku chleba a pil k tomu tu nejsladší bublinkovou vodu. A při tom, když tam oni nemohli jíst, jsem si v duchu říkal, že něco pravdy asi bude na větě, která říká, že neštěstí druhých potěší. Film mně bavil, hlášek mohlo být více, místy to chvílemi trochu "drhlo", ale budiž. Věta "Tady si už nikdo ani nelouskne" mi asi bude ještě dlouho znít v hlavě. Stejně jako "Kdo poctivě cvičí, svaly sobě ničí".201111088211/8430 (06.03.2014)

Jsem trochu v rozpacích. Na jednu stranu je vidět, že na filmu pracovali šikovní lidé - režie je fajn, herci sympatičí, sem tam dobrý vtip. Na stranu druhou to celé působí hrozně, ale opravdu hrozně nedotaženě. Alegorie na toalitní režim nefunguje, protože všichni můžou odejít, kdy chtějí. Vysněná Koliba je za rozpadající se zdí a nikdo jim nebrání ji přelézt. Kdyby jim bránila zpočátku jejich obezita, museli pro překonání té zdi něco obětovat (zhubnout), tak prosím. Ale prostě celkově je to velmi laciné a nefunkční. Romanická linka sympatického nekňuby a velmi sexy baculky vyvrcholí ultimátním cringem - on ji pomalu znásilní v rozporu se svou postavou a současně u toho má obdviné kulinářské kecy na adresu jejího muže... to je jedno velké wtf. A to je vlastně esence celého filmu. Divák tam cítí silný potenciál, který se ovšem promění v totální zmar. Možná je to vina scenáristů Petra Novotného a Františka Ringo Čechca, kteří jako že chtěli napsat protirežimní kritiku, ovšem na druhou stranu, jakožto režimem protežovaní estrádníci, si to nechtěli a nemohli s komoušským establishmentem moc rozházet. Prostě chěli být rebely tak napůl. Aby nic neriskovali. A to je přesně tenhle film. Nikdo nic neriskuje, o nic nemusí bojovat, ale současně se nakonec všichni tváří jako děsní rebelové, co se vzbouřili systému... i když nikdy nikomu nic nehrozilo a nikdo jim v ničem moc nebránil. Vrcholem jejich rebelie byla návštěva hospody, kam mohli v podstatě vždycky. Škoda. Mohl to být fakt dobrý film, kdyby tam třeba museli být povinně např. kvůli zaměstnání (musí reprezentovat a proto nesmí být tlustý, jiný obezista nevyjde včas schody do patra, pěvkyně se kvůli sádlu zadýchává, sládek neprojde úzkými dveřmi do sklepa atd.). Kdyby pak museli překonat zeď tím, že zhubnou nebo tak, zkrátka kdyby to celé bylo víc promyšlené. Takhle je to jen cosi, na co se vlastně ani moc koukat nedá. (11.11.2022)

Sice jde o komedii, ale ač námět stojí na tlouštících tak tématem jde spíše o klasickou sondu do chování člověka v mezních situacích, kde se charakter lidí projeví. Bohužel jako celek je film značně nevyrovnaný. Nad průměr tak film pozvedá především herecký projev pana Bubeníka a hudba Michala Pavlíčka. (27.10.2014)

F. R. Čech, P. Novotný a K. Smyczek překvapivě ukočírovali vtipy ve svém společném scénáři. Režie klasicky smyczekovská - záběry odrážející každodennost. Výborné herecké obsazení. Postavy díky hercům skutečně ožívaly. Hlášky, které pobaví. "To je k snídani?"/ -"Ne, to je jídlo na celý den." A základní literatura "Hlad je můj přítel" se v závěru jen lehce poupraví:-) (30.04.2011)

Na jednu stranu jsou propagované metody zhubnutí zhusta nesmyslné (držení hladovky, minimum jídla), ovšem na druhou stranu, film krásně před obezitou varuje. Stačí si projít životní data těch nejrozměrnějších účinkujících: Bubeník zemřel v 56 letech, Wilhelmová v 60, Brümer v 69, Štibich v 63, Jelenská v 64, Neblechová v 60, Havránek v 47 letech... Jako kdyby měl člověk určený penzum jídla, co může za život sníst, a holt závisí jen na něm, jestli se přežírá a vystačí mu jen na 60 let, nebo se krotí a je tu spokojený až do stovky. Pravda, do týhle teorie moc nezapadá Husák, který by tu podle ní měl být tak minimálně do 200 let. Tak tu teorii upravíme, že to předem dané penzum je konstanta, součet jídla a alkoholu. (02.12.2015)