Solaris

Bezvadně minimalistický film, který bere Lemovu předlohu zase z jiného pohledu. Srovnávání se Solaris od Tarkovského je dost mimo (stejně jako nějací zdejší uživatelé...). Působivá a nevtíravá forma vyprávění dává velký prostor hereckým výkonům a snímáním určitých scén dosahuje uměleckého přesahu... Byl jsem unešen... (19.07.2008)

Tohle jsem viděla dávno, pradávno - dokonce v kině u nás v Domě kultůůůry, heč! V sále o patro výš se pořádaly taneční, tak promítací sál úžasně duněl a zvuk stál vážně za to! Těšila jsem se na "Solaris" moč, protože tam hrál ten krásnej sexy doktor z "Pohotovosti" a navíc to bylo mé oblíbené skify, tak jsem čekala úřadování nějakých vetřelců nebo alespoň predátory. No zážitek by to byl fakt dokonalý, kdyby v kině měli pohodlná křesla a ne ty tvrdé sesle - to bych si kvalitně pospala! Takhle jsem se tři hodiny (ten film nemohl mít 99 minut!) vrtěla, přesedávala z jedné otlačené půlky na druhou a koukala na hodinky, kdy už té nudě bude finiš. Vědět, že jde o romantický cajdák, nedostali byste mě do kina ani traktorem Zetorem ba ani Johnem Deerem 9300! Hvězdičku dávám za fešáka Klůnyho, hvězdičku za ty saj-faj kulisy a poslední hvězdičku do průměru za tu možnost, že jsem po 9-ti letech trpělivější člověk a mohla bych mít pro "Solaris" větší pochopení, kdybych se teda donutila k druhému kouknutí. 51% (21.02.2011)

Soderberg se filmařsky znemožnil... Nedokázal se zcela oprostit od ruského originálu, obsadil typově stejné herce, nahodil obdobně pomalé tempo, ale naprosto selhává obsahově. Veškeré myšlenky jsou maximálně redukovány, střih odstranil všechny zbytečnosti za snahou vypíchnout to nejdůležitější. Velmi smutně dopadají nudné vzpomínky, stejně tak "vztah" hlavních protagonistů. Tam, kde Tarkovskému stačilo jen lehce naznačit a nechat na divákovi, Soderberg vše doslovně vysvětluje; postavy si pokládají triviální otázky - opět v rozporu se zvolenou formou. Jednoduše tragédie. (23.12.2006)

Solaris. Oceán. Snová planeta. Promiňte, to patří jinam. Už proto, že na Solaris se párkrát letmo jukneme z okna a jinak si hrabeme na vlastním písečku , s kterým nemá výzkum jednoho velmi zvláštního koutu vesmíru nic společného. Odhrabáváme píseček z vlastních vzpomínek, snů a komplexů a ony se nám zhmotňují před očima se samozřejmostí, která nás nutí přemýšlet, zda šílíme, umíráme, sníme nebo pro nás nějaký poťouchlý experimentátor s lidským plemenem parafrázuje Pretty Woman ("Vítejte na Solaris, místu, kde se plní vaše sny"). Případně zda jsme vkročili na tu pomyslnou hranici mezi realitou a... něčím jiným. Filmová Solaris tohle naneštěstí skryla do obalu melancholického milostného příběhu a za celou dobu se hloub než k obalu nedostaneme. Bleděmodrý svět vesmírné stanice se tak stává pastí pro invenci a komplexnost a snaží se nám to vynahradit sondami do rozechvělého nitra lidské duše, tancem mezi střepy vzpomínek a zpěvem vesmírných Sirén, lákajících nás k zapomenutí toho, co bylo, a užívání si snu, který se stal realitou. Jenže co je realita a co přelud a zda je přelud přeludem, když si uvědomuje, že je přelud, to je otázka. Otázka, o kterou se pouze zlehka otřeme, abychom se mohli dostatečně topit v tom ostatním. A i když se s Georgem Clooneym, který se snaží ze všech sil, kterých rozhodně nemá málo, stejně jako Natasha McElhonová nemá málo osobitého křehkého půvabu, topí docela příjemně, nebude asi málo takových, kteří budou během půldruhé hodiny onoho utápění potřebovat sirky pod víčka. Že k ničemu nedojdeme a nic se nevyřeší, je nabíledni, konečně rovnice o tolika neznámých snad ani nemůže mít řešení srozumitelné lidským bytostem. Ale že tam, kde nám knižní předloha nabízí fascinující, komplexní pohled na lidské touhy a sny, Solaris samotnou (překvapivě mi na filmu nejvíc vadila změna rodu planety oproti předloze) i hranice lidského poznání, pro nás film vydestiloval jedinou a to ještě nijak chuťově výraznou esenci a jsme nuceni smířit se s koncem, který aspoň na mě dělá dojem třešňové větvičky narpubované na kaktus a nutí mě dospět k závěru, že za málo peněz málo muziky, je smutným výsledkem snahy přiblížit Solaris filmovému divákovi. Asi jsem opravdu hledala zrcadlo vlastních představ a ne nový obraz, ale tenhle obraz byl na můj vkus namalován příliš vybledlými barvami. (06.11.2007)

Soderberghov Solaris nie je remakom slávneho Tarkovského filmu, ale novou adaptáciou Lemovho románu. Viac ako na filozofické otázky bytia sa zameriava na lásku, čiže na to, čo nás v živote trápi najviac. Film nie je preplnený výraznými digitálnymi efektami, tie sú skôr nenápadné, aby sa stali harmonickou súčasťou celku. Veľmi príjemná atmosféra ani sympatickí herci nedokázali zabrániť jeho komerčnému prepadu. (22.05.2012)