Solaris

Solaris má skvělou myšlenku (ovšem doslova přejatou) a perfektní atmosféru. To mu rozhodně nebudu upírat. Bohužel ale tato mystická a až nadpřirozená cesta, která by se dala přirovnat k 2001, není rozvinuta natolik, aby dala filmu vyniknout. Soderbergh se soustředí na vše kolem, ale uniká mu jemná podstata toho všeho a k závěru kráčí monotónně a bez nápadů k cíli, který většina zájemnců už musela vidět v originále. Vše bylo řečeno už v Tarkovského verzi, což dělá toto Solaris naprosto zbytečným filmem. (13.12.2009)

Soderberghov Solaris nie je remakom slávneho Tarkovského filmu, ale novou adaptáciou Lemovho románu. Viac ako na filozofické otázky bytia sa zameriava na lásku, čiže na to, čo nás v živote trápi najviac. Film nie je preplnený výraznými digitálnymi efektami, tie sú skôr nenápadné, aby sa stali harmonickou súčasťou celku. Veľmi príjemná atmosféra ani sympatickí herci nedokázali zabrániť jeho komerčnému prepadu. (22.05.2012)

Vzácná ukázka dokonalé pokory před těžkou látkou. Film ukotven v bezčasí i anonymitě národnosti, který kdyby neměl v hlavní roli George Clooneyho (který je nezvykle tlumený v projevu), bylo by obtížné identifikovat, kdo film natočil a kdy. Podobně jako v Tarkovského verzi je Soderberghův Solaris především o citech. O rozhodnutí, jestli raději zvolíme bolestnou realitu nebo podivuhodný sen, jehož podstatu nechápeme. A podobně jako Tarkovskij dokázal Soderbergh vložit do filmu neuvěřitelně hypnotickou atmosféru, která člověka dokonale pohltí (na čemž má nemalou zásluhu vynikající soundtrack Cliffa Martineze). Velmi smutný a krásný film o lásce a značně nedoceněný Soderbergh. P.S. Úvod odkazující k 2001 imho působivější, než citovaný originál. (19.12.2005)

George Clooney opäť preukazuje, že okrem réžie na ktorú sa dávnejšie dal, je to aj pán herec a to veľmi kvalitný. Solaris nie je filmom pre všetkých a rozhodne nie pre veľmi náročné publikum. To, čoho som sa od začatia snímky obával, sa veľmi rýchlo vytratilo a kompozične prepracovaná forma ma dostala. Takpovediac komplikovaný dej sa odohráva v nie presne určenej dobe, pravdepodobne niekedy na konci 21 storočia. Kamera úpenlivo sleduje osamelého psychológa, ktorý sa nachádza na špeciálnej stanici kdesi hlboko vo vesmíre pri nepreskúmanej planéte Solaris. Solaris nie je typickou sci-fi snímkou, ale skôr hlbokou duševnou inventúrou lásky a utrpenia. Jej príbeh by sa mohol kľudne odohrať aj na zemi, prvky sci-fi žánru však vytvárajú osobitú atmosféru a rozmer. Film si drží tempo a napriek všetkým faktorom ideálnym na vytvorenie dokonalej koláže stále núti diváka odhaľovať tajomstvo planéty spolu s hlavnými hrdinami. (06.03.2019)

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)