Solaris

Velké zrcadlo pro Stevena Soderbergha, který si po tomhle snímku snad uvědomí, že není všemocný. Svůj talent zahazuje na nudných, obyčejných a nevýrazných snímcích, v kterých velmi často hraje George Clooney, který rozhodně není typem herce, který by pasoval do každé role. Svůj kalich hořkosti si SS vypil právě v Solarisu, který ukazuje všechnu jeho neschopnost a snahu vytvořit z mála něco víc. To se totiž vůbec nedaří. Doufal jsem, že Solaris bude "jemná meditace v modrých barvách nad láskou a svědomím" a to se mi vůbec nevyplnilo. Při prvním sledování jsem usnul. Na druhý pokus jsem si již dal větší pozor, ale nebyl jsem odměněn ničím, co bych uznal za kvalitní nebo snad jen dostačující. Jediné překvapení a potěšení mi přinesl SS v podobě Natashi McElhone, z které udělal hezkou ženu i přes její zvláštní rysy tváře. Scénář mě velmi zklamal a celý film je velmi pomalý. Ani Solaris jako planeta není úplně využitá a kdyby se SS tolik nesnažil v několika scénách vytvořit poctu, např. 2001: Vesmírné odysee, mohl vzniknout i trochu originální snímek. Poslední kapkou byla ne-hudba, která je složena z tónů a je příliš nevýrazná a stereotypní. (05.10.2007)

Psychologické sci-fi? Prečo nie. Artové spracovanie? Žiadny problém. Soderberghova réžia? Môže byť. George Clooney v hlavnej úlohe? O.K. Na námet a technické spracovanie môžem povedať jediné: WOW! Horšie je to už s dejovou výplňou. Keďže sa film aj napriek príjemnej 90-minútovej dĺžke príšerne vlečie a človek pri jeho sledovaní pomaly zaspáva, nedostaví sa očakávaný silný zážitok z inak na psychiku človeka brutálne útočiacej formy filmu. Čo je vo výsledku dosť smutné. (13.04.2013)

Scénář: Steven Soderbergh .. Prý chceme zrcadla. Chceme vlastně? Stevene, Stevene, forma dobrá, myšlenka knihy Lema rovněž lehce zachována, ale co ta plochá a prázdná realizace? Dialogy a hloupé slovní úskoky jsou místy děsné, emoce téměř žádné a oni se pořád milují, i když vlastně nežijí. (04.10.2007)

Nechápu proč jsou tady na nový Solaris všichni tak tvrdí. Znalý knižní předlohy i Tarkovského filmu jsem Soderberghovu adaptaci zhltl už potřetí a jsem stále nadšen. "Nový" Solaris je určitou komorní a odlehčenou (vynecháním části obsahu) verzí toho "starého", zaměřuje se hlavně na psychologickou stránku románu (tedy na Hari/Rheu) a tu filozofickou nechává k rozpitvání Tarkovského verzi - apropoz napoprvé mi drsně chyběla hlavní pointa knihy (tedy myšlenka, že planeta Solaris je entita podobná dítěti, které si jen hraje se svými novými známými a oťukává je) - tato pointa je ale na konci filmu přítomna - je to ten moment, kdy se Kelvin pomalu dotkne ruky návštěvníka/dítěte. Je to sice trochu latentní náznak, ale mě to stačilo. Komu to nestačí, ať si přečte knihu.Vyzdvihnu oba hlavní herce (ostatní ne) a SKVĚLOU hudbu Cliffa Martineze - soundtrack si pouštím už dva roky. Skvělý film, neprávem nedoceněný... 9/10 (28.11.2006)

Čekal jsem, že napíši ,,americký remake Tarkovského Solarisu", ale musím napsat toto - nový Solaris je zajímavou a neotřelou adaptací původní literární předlohy Stanislava Lema. Vybírá si z ní sice jen některé motivy a základní dějovou kostru, ale Steven Soderbergh navíc přináší zvláštní odér melancholie (celý film je tónován do temnějších a melancholických barev, flashbacky ze Země jsou obvykle zahaleny deštivou clonou, interiéry (jak kosmické stanice, tak i ty ze Země) jsou strohé a působí odcizeně, chladně, kamera často bloudí scénou a některé záběry jsou záměrně rozostřené, navíc ta ambientní hudba...) a akcentuje rozměr psychoanalytického zrcadla podvědomí (nabízí se otázka, zda je naše podvědomí vlastně nebezpečné?) - planeta zhmotňuje to bolestné v lidech... Tváří v tvář svému svědomí pak člověk začíná přemýšlet mimo své obvyklé racio... Stevenu Soderberghovi se podařilo natočit kvalitní sci-fi film jdoucí mimo trendy vytyčené efekty a akcí a pro sebe konstatuji, že se se svým psychologickým rozměrem dotkl čehosi ve mně... Možná romantický podtón, možná nedostatek hmatatelně hlubšího významu mi to však malinko zkazil... (04.10.2007)