Traffic - Nadvláda gangů

Hloubková analýza drogami zmítaného světa, která kupodivu nikdy nesklouzne do pokrytecké pseudo-umělecké podoby, až do samotného závěru si zachovává vysoko nasazenou laťku formální brilance (artem okořeněný dokumentaristický facelift, obměny filtrů, anarchistický střih) a zvláště překvapuje tím, kolik toho má na srdci - aniž by mi jedinkrát přišla na mysl vtíravost a emocionální vydírání (dokonce i silný závěrečný apel je podán zcela obyčejně, bez patosu, téměř odosobněně...). A o tom, že jde o nejlepší Stevenův film snad není ani pochyb. (03.12.2008)

Zaujímavý spôsob prevedenia na filmové plátna..!Príbeh drog zobrazený z viacerých hľadísk,hranie sa s farbami-kamerou...nespočet hereckých výkonov.Postavy,ktoré mali"nasrať"nasrali a postavy,ktoré mali práve naopak utešiť(potešiť)potešili..!Prelínanie príbehov,ktoré sú viac než reálne a zaujímavé taktiež potešilo...celkové hodnotenie 5*!Obsahovo,myšlienkovo umelecké dielo..! (14.01.2008)

Steven Soderbergh si vypůjčil atraktivní téma obchodu s drogami a zaobalil ho do vypravěčského hávu, který charakterizuje nezávislou americkou kinematografii posledních let. Jeho několikaproudé drama však zdaleka formou nedosahuje brilance např. 21 gramů či Mementa, je to spíše opatrné a předvídatelné ozvláštnění obsahu, podobně jako dokumentární kamera a hra s barvami, která mi v tomto případě nepřijde nijak zvlášť vydařená. Co se mi vydařené zdá, jsou herecké výkony – zejména Benicio Del Toro svým démonickým kukučem napraveného hříšníka opět přesvědčuje na 100%, líbil se mi i Michael Douglas, který bravurně sehrál vystřízlivění typicky amerického sebevědomého politika. To nejcennější v Sodeberghově filmu vidím v příběhu a jeho pointě. V pohledu na onu "válku" s drogami, která je plná beznaděje a deziluzí a v konečné fázi i malých vítězství. Není to nijak radostné vypravění o hrdinech, kteří efektně zničí drogové bossy. Traffic ukazuje, že napřed by takový hrdina musel zničit vlastní děti. Ačkoli mě snímek svými filmařskými kvalitami nijak nenadchl, jsou tu pořád tyhle světlé stránky, pro které stojí za hřích. (10.07.2005)

Steven Soderbergh se opět vyšvihl když natočil Traffic tak jak ho natočil. Jeho zrnitě dokumentární styl se k tomuto filmu hodí zažloutlé Mexiko namodralá místnost na odvykací kůře atd. Zároveň se vědomě vyhýbá akčním scénám a vždy je přeskakuje takže často vidíme jen Benicia Del Tora jak vejde do baráku a ven vyleze se zmláceným týpkem. Skvělé je taky celoplošné pokrytí drogového problému od bossů po chlápky na špinavou práci přes bossovu manželku, policisty, dealující černochy a nakonec samotné feťáky. To vše obohacené holywoodskou první ligou v čele se skvělým již zmiňovaným Del Torem dále exceluje Michael Douglas a Catherin Zeta-Jones. Zaujme i dvojka policistů v podání Dona Cheadla a Luise Guzmána nebo Topher Grace v docela jiné roli než jak ho známe z filmu V DOBRÉ SPOLEČNOSTI. (10.07.2005)

Poprvé mě to ještě jakž takž bavilo, protože jsem stále čekal, co se z toho vyklube. Ale podruhé potřetí už ne - suchopárná středoproudová protidrogově angažovaná N-U-D-A. Rozmazlené, znuděné a dutohlavé bílé dětičky se v rámci protestu proti svým bohatým rodičům sjíždějí drogami, které kupují od chudých pouličních negrů, kteří jsou, chudáčci, vlastně obětí systému, a celý ten tyjátr dirigují španěláci, to je opravdu velké a originální překvapení. A tenhle byznys se bude točit dál a dál bez ohledu na to, kolik dealerů nebo narkobaronů se pozatýká, to jsem taky nevěděl. Mexičtí policajti jsou zkorumpovaná sebranka (další velké překvapení), ovšem kromě Benicia, jednoho statečného, který je zkorumpovaný jen trochu. Rodokapsový přerod Bety-Jones z ženušky-těhulky na Donnu Corleone. Pak nějaké to zákulisní politické a rodinné tlachání všelijakých panáků a paniček, při kterém se stále dokola mlátí už stokrát vymlácená sláma a ze kterého se citlivějším jedincům zvedá kufr. K tomu naprosto příšerná ruční kamera, aby to celé působilo hodně moderně a autenticky (a hlavně aby to bylo levnější), pocukrováno uslintaně patetickým koncem, a máme tu žhavého kandidáta na pár Oscarů. A divácké stádo tupě tleská a spatřuje v téhle rozplizlé bezpohlavní nudě geniální režii, myšlenkovou hloubku a závažné poselství, protože jelikož má celá tahle příšernost skoro dvě a půl hoďky, musí na ní přece "něco" být... (28.02.2014)