Doktor Živago

Nevím, co to provedli s mým velmi oblíbeným filmem. Veškerá poezie zmizela, herci cosi hráli, ale vůbec jsem netušila, proč. Obrovská Rus, Živagem tolik milovaná, tam není ani náhodou. Pryč je veškerá tragédie 1. světové války i Stalinovy éry. Z nádherné Lary se stala průměrná Keira. Komarovsky (Sam Neill) úplně ztratil své kouzlo, zůstal jen tuctový gauner. Hans Matheson je možná sympaťák, ale charisma má pramalé. Zkrátka nepovedené dílo i na TV produkci. Hvězdička je za to, že jsem se konečně dověděla, jak to bylo s Živagovým otcem. (26.06.2011)

Dvoudílný britsko-americký snímek je již druhou adaptací Pasternakovy předlohy. Ocenění :BAFTA Awards ´03 ( Velká Británie ) : Nominace na ceny za nejlepší kostýmy, za nejlepší televizní drama a za nejlepší režii. Scénář : Andrew Davies. Kamera : Blasco Giurato Giurato. Snímek vznikl v českých a slovenských lokalitách. (22.05.2011)

Je možné prežiť skutočné šťastie v prostredí tragédií a na úkor niekoho iného? Odpoveďou je prepletenec niekoľkých pohnutých životov odvíjajúci sa na pozadí revolučných rokov v Rusku. Ľudia sa milovali, nenávideli, zabíjaliale všetci sa snažili prežiť – po svojom, jako najlepšie vedeli. Tento príbeh sa nedá prerozprávať a nenadarmo si vyslúžil Nobelovu cenu. Je nádherný, päťhviezdičkový. Nikdy som nevidela staršie spracovanie a nečítala som knihu /istotne to ale napravím/. Napriek tomu si myslím, že by si zaslúžil klasickejšie stvárnenie, bez moderných efektov a prekombinovanej snahy zvýšiť dramatično. To všetko má totiž príbeh samotný. Páči sa mi Keira, ale Laru som si predstavovala inak, rovnako jako mnoho iných detailov spracovania. Kto sa mimoriadne trafil do mojej predstavy bol Antipov. A keď o doktoroch – nezabudnem na úlohu Štepána Šafránka :). Spolu je to 3 a pol *. Čo pre príbeh zatiaľ zaokrúhlim hore a znovu zhodnotím po konfrontácii s iným spracovaním. (10.11.2005)

Campiotti dobře věděl, že v monumentálnosti svého staršího soka těžko porazí. Vsadil tedy vše na příběh a postavy a udělal jedině dobře. Jeho Živago je velice lidským filmem o lidech, jenž smetla doba a přesto navzdory osudu žili své životy nejlépe jak jen mohli. Zvláště je to vidět na konci ve Varikinu. V starší verzi tam Jurij sedí, kouká se na Laru a píše svou životní báseň. V té nové si ti dva a Lařina dcera jen tak hrají na sněhu. Srovnámím těch dvou scén je vidět jak si obě verze jsou tak vzdáleny. (01.11.2007)

Asi nejsem schopna posoudit, jakým způsobem je zachován duch klasiky, protože ducha klasiky hodně často neuznávám. Můžu však říct, že ve mně tahle adaptace vibruje na nějakých zvláštních vlnách, nejspíš takových, jaké tvůrci sami ani nezamýšleli. Specifická kombinace křehkostí herců, které mám z osobních důvodů ráda, a asociací, které si s sebou přinášejí, na mně funguje. A konec, konec je krutý. (24.02.2013)