Antarktida

Vždycky jsem si myslel, že na obou zemských pólech se dá žít bezstarostný život ve kterém si vesele obchodujete s místníma eskymákama a chodíte vesele nakupovat do zdejší vietnamské večerky ve které se vesele projíždějí veselá hejna tučňáků na kolečkových bruslích. Cestou z obchodu potkáváte vycvičené tuleně, kteří svými nádhernými piruetami předvádějí své výkony s nafukovacím míčem a nakonec, když už se dostáváte do svého vyhřátého iglú vidíte v dálce mírně naspeedované lední medvědy, kteří popíjejí Coca-Colu a zvesela vyřvávají svůj placený slogan„Vánoce jsou tady." Opodál na ně čučí Michael Jackson se svou Pepsi-Colou, kterej zmizí dřív než stačíte říct Black or White. Tuto nádhernou, sněhem pokrytou krajinu si taktéž oblíbila nechvalně známá organizace nazvaná Bílé Bratrstvo, která se celosvětově snaží přesvědčit všechny sněhuláky, sněhurky a další bílé postavičky v čele s Gandalfem Bílým o nadřazenosti bílé barvy. Ale nebudu odbočovat od tématu tohoto seriálu, jelikož si většina z nás nedokáže představit tu neskutečnou zimu, která ve zdejších podmínkách panuje, tak dám jeden příklad za všechny. Představte si, že vylezete z iglú a začnete provádět svoji potřebu s otevřenou pusou a to vše proti větru. Tak vám devět s deseti eskymáků garantuje, že vám ta huba zamrzne dřív než stačíte říct POMO...c. Ale dost bylo přirovnání a dál už se budu věnovat této koprodukční televizní minisérii, která by se svou hutností, syrovostí a mírnou mysteriozností dala přirovnat k severským kriminálním seriálům, akorát s tím rozdílem, že zde neuvidíte žádné stromy, jezera a už vůbec néé žádné města, ale pouze výzkumné stanice obklopené sněhem kdesi na Antarktidě. Zajímavé na tom je, že tvůrci tento počin natáčeli na Tenerife a na Islandu. V tomto příběhu bohužel neuvidíme žádné sněhurky a další nadpřirozené bytosti jako je Michael Jackson, ale za to zde uvidíme spoustu sněhu, který nádherně kontrastuje s krásně čerstvou krví, která je základem této vyvražďovací mašinérie. Děj začíná nalezením skoro celé mrtvé posádky ze které na stoprocent přežili dvě osoby, které nám retrospektivně vyprávějí události, které vedli k tomuto masakru. Vyšetřování se ujme manžel jedné z žen, která se zde vyskytovala a která možná taky přežila a možná taky néé. Postupem času se pomalu začneme cítit jako bysme se ocitli v nějakém dílu tajuplné série známé pod názvem Akta X smíchané s troškou tajemnosti z pera Agathy Christie. Víc už nebudu prozrazovat, ať si každej udělá svůj názor na tento počin, ale musím ještě podotknout, že si tvůrci asi dali před závěrečným dílem nějakou pauzu ve které se asi na hajzlíku pěkně zhulili nějakým tím veselým senem a pak to ještě asi dokrmili nějakou tou seškrábanou omítkou s příchuťí azbestu, protože mi celkem zkazili jinak celkem stoprocentní diváckej zážitek. Výhodou dlouhých komentářů je to, že je skoro nikdo nečte do konce a proto si zde už můžu psát, co chci a to třeba Koleda, koleda, Štěpáne anebo si třeba zazpívat hymnu všech tučňáků nazvanou Don't Cry for Me Antarktida. Za celkem milé i když poněkud mrazivé dobrodružství dávám něco přes 80%. (08.04.2022) (méně) (více)