Štěstí

Totální ujetost kterou už si dneska v Americe asi málokdo troufne natočit a tak tyhle prasárny dostáváme už jen od rusáků a ukrajinců. Film na kterej se rozhodně musíte dívat sami a i tak si budete říkat proč to kurva děláte. Je to celý naprosto super zahraný s postavičkama který jsou jedna šílenější než druhá, máme tu Sýmura kterej se baví tim že volá náhodnejm ženskejm z telefonního seznamu a honí si u toho péro, toho zase balí tlustá sousedka která je jim posedlá a má pár zajímavejch informací o tom co se stalo s nočním hlídačem Pedrem, Sýmur zase dochází k psychiatrovi kterej se baví tim že si na parkovišti u sámošky honí péro u časopisů s malejma klukama a sem tam vojede kamaráda jeho malýho syna kterej se ho neustále ptá na věci jako CO TO ZNAMENÁ UDĚLAT SE a nebo MĚŘIL SIS NĚKDY SVŮJ PENIS. Psychiatr má za manželku rádoby drbnu jejíž ségře se v životě moc nedaří a jejíž druhý ségře se naopak daří tak moc až jí to sere. Jejich máma zase každýmu na potkání tvrdí že se rozvádí se svým manželem i když to neni pravda a navrch se ještě cpe práškama jako by to snad bylo bonpari. Člověk se až musí smát do čeho všeho se tvůrci odvážili jít :DD Jak jsem říkal neni to film pro celou rodinu a jestli to uvidíte někdy v televizi a doma se na to někdo bude koukat tak radši utečte hodně daleko :DD (02.03.2014)

Tak to byl ten nejšílenější, nejúchylnější a nejoplzlejší film, jakej jsem kdy viděla. Hnusnější a divnější herce nemohl pan režisér vybrat (vyjma Lary Boyle). Absurdní děj, scény, dialogy, při kterých bylo člověku trapně, a to vše zabaleno do stravitelně nechutného obalu. S odporem přiznávám, že mě to bavilo. (18.04.2012)

Joy, Trish a Helen, tři sestry, které nemají příliš štěstí na lásku a partnery. Trish je sice na první pohled šťastně vdaná, ale její muž, psychiatr, trpí tajnými pedofilními sklony, které si ukájí na spolužácích svého syna. Joy má naopak smůlu hned od začátku - její přítel se po rozchodu zhroutí, a spáchá sebevraždu. Navíc se do ní zamiluje ruský student angličtiny, ale ani jeho úmysly nejsou úplně čestné. A Helen se musí ubránit chtíči svého souseda, který se ukájí oplzlými telefonáty na náhodná telefonní čísla... To jsem se jednou necítil úplně ve své kůži, a říkal jsem si, že nějaký veselý film, by mne mohl z podzimní deprese trochu vytáhnout, a tenhle svým názvem napovídal, že by mohl být ten pravý. Pokud mne ale tento film něčím potěšil je to, že i taková podzimní deprese, i cokoliv jiného co vás potká, není tak špatné jako to, co hrdiny tohoto filmu. Na co kdokoliv z nich sáhne, to se pořádně podělá - navíc nikdo z nich není úplně tak normální (a když už je vcelku normální, tak má smůlu na nenormálního partnera). Po filmové stránce se mi ale film zase docela líbil, herecké obsazení vcelku ucházející (sympatická Jane Adams, odpudivý Phillip Seymour Hoffman, krásná Lara Flynn Boyle a další), dialogy (rozhovor otce se synem o masturbaci i své úchylce, rozhovor v kavárně) a tak celkově... (11.10.2013)

Vážně hodně hnusnej film o hnusných lidech, co se k sobě navzájem hnusně chovají, kdy jsem občas váhal, zda se smát anebo jen zírat; nejedna scéna totiž (snad záměrně) balancuje na hranici drsné reality s komickou absurditou a umím si představit, že někdo se bude smát víc a někdo naopak vůbec (a k tomu případně filozofovat, že tohle je pravdivý film o tom, jací všichni jsme...). Pro mě však (nejen) díky tomu zůstal tak nějak na půli cesty. Philip Seymour Hoffman a hlavně Dylan Baker jsou každopádně výborní. 6/10 (21.07.2010)

Todd Solondz je pro mě objev. Výborně napsané dialogy, výborné okamžiky - Happiness je nekonvenčnost sama. Solondz se nebojí vlézt do zaječí nory a vytahuje na nás takové věci, které nikde jinde neuvidíte (alespoň v americkém filmu). Konec je "přetáhlý" ve smyslu "kam až scénárista může zajít" (ano, ta scéna se psem je vyloženě nechutná). Nicméně Happiness je neskutečně originální film, ve kterém je spousty silných filmových okamžiků a já se rozhodně vydám po dalších filmech Todda Slondze. 80% (02.07.2008)