Storytelling

Slušně vymyšlená a zahraná prázdná bytost mladého teenagera, který chtěl být zvláštní ,ale k tomu postrádal jakýkoliv potenciál. Scéna prznění éterické Selmy mě dost rozesmutnila, protože (nebo přestože) mám tu její smutnou krásu moc rád, ale své kvality její nepovedený pokus o poslední cokoliv.....měl rovněž. 60% (10.01.2008)

Tak nějak mi to připadá, jako dokument, co točí Paul Giamatti v druhé povídce filmu. Ví, co chce říct a ukázat, ale neví, jakou formou. Chce tam mít humor, ale nejde mu tam, pro vážnost situace. Nakonec se s tím ale stejně nějak vypořádá a tak zůstanou jen ztracené ideály a snahy. Tyto snahy provází celý film, ale vyznívají do ztracena a Solondz nakonec ukázuje něco, co už bylo ukázáno mnohokrát před ním a spoustě z nich se to podařilo poutavějí, vážněji nebo i vtipněji. Od doby jeho Štětsí zmizela závažnost a uvěřitelnost a zbyli jen Simpsonovi bez humoru a originality. (23.07.2010)

Do teď stále nemohu pochopit, co se mi autoři filmu snažili sdělit...Už už jsem si pomalu říkal - to je ale paráda, skvělý syrový scénář, který nikomu nic nedaraju.. to jsem zvědav kam se to bude ubýrat..a...byl konec... Každopádně hodně nekonvenční, černo vtipný, ale podle mého názoru naprosto nedotažený film, který přestože má obrovský potenciál něco sdělit, ve výsledku vlastně nepoví téměř nic.. (30.07.2006)

Přestože první povídka byla HODNĚ divná (a silná) a film je veden v relativně pomalém tempu (což dává prostor pro myšlení myslícím divákům a nudí diváky nemyslící), přišel mi film velmi silný a vybroušený (dialogy, kamera, střih i lehce stylizované vedení herců - všechno perfktní). Přesto chápu, že mnoho diváků může nudit (viz předešlé souvětí) - a právě o jim podobných občanech USA film pojednává. (18.07.2006)

První povídka byla trapná, nudná a (úmyslně?) odtržena od reality. Sice funguje jako sarkastický protipól povídky druhé, ale celkový dojem z filmu táhne dolů. Povídka druhá je oproti tomu mnohem vtipnější, cyničtější a mnohem víc ze života (ačkoli její název je opět míněn ironicky). Svým situováním na americké předměstí, černým humorem i portrétem jedné průměrné rodiny připomíná Americkou krásu očima teenagera, která je dovedena do ještě větších extrémů (třeba epizodka s hypnózou už je příliš over the top). K Americké kráse se váže i přímá paralela s poletujícím papírkem, což je jenom další důkaz Solondzova zvrhlého smyslu pro humor. Z amerických „nezávisláků“ posledních let je Storytelling jedním z mála, kterému (resp. jehož druhé polovině) jsem skutečně s chutí naslouchal. 70% Zajímavé komentáře: Dudek, charlosina (31.07.2006)