Welcome to the Dollhouse
(festivalový název)-
Vítejte v domečku pro panenky
(festivalový název)
(více)
Vítejte v domečku pro panenky
Welcome to the Dollhouse
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Randy DrummondHudba:
Jill WisoffHrají:
Heather Matarazzo, Matthew Faber, Brendan Sexton III, Ken Leung, Eric Mabius, Will Lyman, Bill Buell, Rica Martens, Christina Vidal, Christina Brucato (více)Obsahy(1)
Život jedenáctileté Dawn Wienerové, odehrávající se mezi sedmou třídou základní školy a „spokojenou“ středostavovskou domácností, není zrovna velká legrace. Jako nejčastější terč posměchu spolužáků nemá Dawn na růžích ustláno, o rodině, kde apatický otec a mírně hysterická matka dávají přednost bratru šprtovi a rozmazlené sestřičce, ani nemluvě. Přitom ale odrůstající „ošklivé káčátko“ nechce nic víc než někam patřit a být aspoň trochu oblíbená. A tak se jednoho dne rozhodne sbalit největšího lamače srdcí svých spolužaček. Černá komedie zatím jen naznačuje pozdější zájem Todda Solondze o konfrontaci bizarního a úchylného s takzvaně normálním. Už ve svém druhém filmu však scenárista, režisér a producent v jedné osobě dává průchod vášni pro životní outsidery, která jej pojí s jinou ikonou nezávislého filmu Terrym Zwigoffem, a nesentimentální, hořce humorné přiblížení jejich osudů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Na zakladce chodil vedle do tridy kluk, ktery se jmenoval Jirka Šmira. Ze sta deti v rocniku predstavoval cele jedno procento obeznich deti (konec 80tych let, dneska je to skoro naopak, at ziji hamburgry, "rybi prsty" & vselijake nudle s cimkoliv). Teno Šmira.byl vystaven sikane (tehdy se tomu jeste rikalo zlobeni), tedy hlavne verbalni. Dodnes si pamatuju popevek "Šmira.nasel syra, ma po nocni a zira". Tenhle spoluzak se mi vybavil pri sledovani "Domecku". Je tezke byt jiny, jesteze ja jsem byla v detstvi hubena jak lunt (dnes uz musim zabranovat ovarovemu pasu 40ti kilometry behu tydne a nejakym tim kroucenim se do fujtajbl joga pozic) a mela tetu v zapadnim nemecku, kterazto mi posilala komiksy a tricka s mikymauzem, coz me v ocich spoluzaku tehdy posunovalo o stupen vys v evolucnim zebricku. Loser Wiener me proste bavila. Konecne film, ktery me doopravdy zaujal ( a dojal) bez toho aby mi servilne a podbizive lezl do anusu (Tore tanzt). Takze Todde.. Za me plaec nahoru! ()
Ani drama, ani komedia. Jednoznacne je to ale vyborna studia a nahlad do jednej navonok obycjanej rodiny. Todd Solodz este naraba s citlivymi socialnymi otazkami opatrnejsie a svoju otvorenost a odvahu pusta z klietky az pri Happiness. Troska menej vycibreny scenar je prekryty vydarenym obsadenim - specialne hlavna hrdinka (Heather Matarazzo) je dievca, ktoru nenajdete hocikde. P.S: Dalsie velke plus prinasa soundtrack. Titulna skladba sa mi velmi dlho drzi v hlave. ()
Nikdy bych nevěřil, že mě může nějak výrazněji zaujmout film o cca 11-letý holce a jejích starostech, prvních láskách a podobně. Tento film to dokázal. Dawn Wienerová neni žádná hodná roztomiloučká holčička, ze který bude jednoho dne roztleskávačka. Je to takovej prototyp outsidera. Ale zároveň taky tak trochu svině. Nejspíš by z ní vyrostlo za pár let něco jako Daria Morgendorfferová. Jinak já jsem se k Welcome to the Dollhouse dostal díky tomu, že jsem se někde dočet, že prej to je trochu podobný jako Ghost world. A na tom taky něco bude. Minimálně to, že obě hlavní postavy jsou poněkud asociální a nosej divný brejle. Respektive všechny tři (včetně Darii). ()
děj lze vlastně shrnout poměrně rychle a jednoduše: příběh dospívající zanedbávané dívenky, která má neskutečnou smůlu. Todd Solondz do toho přikuchtil velkou špetku bizarno-černého humoru, typickou i pro jeho další filmy (Happiness, Wiener-Dog...). nevinnost se kříží s krutou realitou, podivné se stává zcela běžným. silnou atmosféru devadesátek a maximalizované trapno je potřeba zažít na vlastní oči a kůži. za mě určitě jeden z nejztotožnitelnějších snímků pro mládež. ()
Tak to je jedna z nejčistokrevnějších tragikomedií, co jsem měla v poslední době možnost vidět. Welcome to the Dollhouse má šťávu a není to žádný prázdný a bezduchý snímek. Možná, že jsme se v nějakém byť jen malém momentu našli také, když jsme byli ve věku jako Dawn a tak jsme se dokázali do její zmatené, rozervané, naivní a nepochopené dušičky vcítit, včetně jejího jednání. Jó, základka, pár situací bych určitě ráda změnila, ale vrátit čas jde zatím jen ve sci-fi.. ()
Reklama