Malá rybka

Nic globálního, jde především o malou rybku, o ty dva. Méně potom také o Samanthu a Bena, jejichž příběh tu má též svůj prostor, aby krom jiného ukázal další z možných konců. I když to působí jednoznačně, není snadné říct, který je horší... emočně, myšlenkově. Emma a Jude svůj kruh uzavřou nejlépe jak mohli, ten závěr je výborný, velmi silný, přesto se zbytečně netlačí na city, takto to prostě je, musí skončit. To mi přijde jako velký klad filmu, plyne si ve své převážně chladné atmosféře, aby ve flashbacích občas lehce ohřál, než se k nim zase vrátí v jeho mrazivé realitě. Poslední půlhodina je z tohoto pohledu samozřejmě nejsilnější, přesto se to emočně nepřehání, nedělá to hudba, nedělá to kamera, ani intenzita příběhu, která zůstává ve svém pomalejším tempu. Je tu stejná pláž a na ní stejné "rybky", až na ten jeden zásadní rozdíl, který vše ničí. Má to pěknou kameru, příjemně nenápadnou hudbu a především fajn hereckou dvojici, mezi kterou to opravdu funguje. Což je pro film podobného typu zásadní. 80% (05.11.2022)

Otázka je, ako k filmu pristupovať. Či ako k sci-fi z blízkej budúcnosti, v ktorej nás zmetá netradičný vírus, alebo ako smutnú (a možno čiastočne aj satirickú) metaforu dlhodobého vzťahu, respektíve manželstva. V prvom prípade ide o priemer (svet by bol asi úplne hore nohami a na relax v bytíku a na chate by protagonisti asi mohli zabudnúť) s výbornou Oliviou, v tom druhom ide o artový film schovaný pod žánrovým kabátikom. Vyššie hodnotenie si dielko zaslúži aj za položené otázky všeobecnejšieho charakteru, napr. čo robí človeka človekom a konkrétne na ňu aj odpovedá, je to pamäť a basta. V nej sa totiž ukrývajú aj samotné city. Námet až tak originálny nie je, stále vás budú napadať názvy filmov zaoberajúcich sa alzheimerom, ako aj mindfucky typu Memento alebo Večný svit nepoškvrnenej mysle. 70% (11.05.2021)

Komentár obsahuje určité spoilery. Najlepšie je vedieť pred filmom čo najmenej... Veľmi príjemné prekvapenie, ktoré si získava diváka postupne, jednotlivými scénami hlavných protagonistov, kde sa príbeh primárne sústreďuje na hlavnú sympatickú dvojicu, čo je určite veľké plus filmu. Scény spoznávania a prvých stretnutí sú nechronologicky pretkané so súčasnou nazávideniahodnou situáciou, kde ľudia postupne strácajú detaily jednotlivých spomienok, neskôr celé dôležité okamihy, až si nakoniec nepamätajú vôbec nič z ich doterajšieho života. Stratíte ľudí okolo seba, svoju lásku a tým vlastne seba samého. K danému človeku už necítite vôbec nič, nakoľko vám to vymaže vašu históriu lásky, chvíle a momenty prežité spolu, to, čo tvorí jadro vzťahu, teda spomienky. Celé to vystihne jedna z viet, v ktorej Emma povie, že vzťahy akoby nešli dopredu, ale dozadu, čo v závere pripomenie aj nadväznosť na začiatok na podobne ladenom mieste prvých a zároveň posledných vzájomných okamihov spoločného života s Judeom. Nakoniec vám ostane len tá malá vytetovaná rybka na nohe. Láska je (ne)zabudnuteľná. Niečo podobné by snáď nechcel zažiť nikto. Ani z jednej strany. 75% (15.02.2021)

Čirá beznaděj, jejíž (minimálně) polovinu jsem prořvala. Někde na anglických stránkách jsem četla komentář, co mě zaujal a co film vcelku vystihuje: Little Fish zanechá nesetřesitelný pocit, že lidé, které milujeme, mají moc spojit nás s tím, čím jsme a na čem nám záleží způsoby, které se nedají zlomit. (09.03.2021)

Komorní melancholické romantické drama s příchutí amerického nezávislého filmu a pachutí globální (covidové) pandemie...ta deprese je v tom dobře zakonzervovaná...zvláštní nákazové postapo...rozbití vztahů, integrity životů, rodin, společnosti...a ten rámec, v němž se začátek jakoby potkal se závěrem, byl hodně silný! Haptic memory (17.09.2022)