Vlny
Waves
Režie:
Jiří MádlScénář:
Jiří MádlKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Simon GoffHrají:
Vojtěch Vodochodský, Táňa Pauhofová, Stanislav Majer, Vojtěch Kotek, Martin Hofmann, Tomáš Maštalír, Igor Bareš, Marika Šoposká, Petr Lněnička (více)Obsahy(1)
Dobový film Vlny režiséra Jiřího Mádla ukáže napínavé a doposud utajené příběhy novinářů Československého rozhlasu. Na konci 60. let, kdy zněl z rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy? Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů mezinárodní redakce Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (366)
Vlny jsou naprosto výjimečnej film. Po debilních úletech typu Jan Žižka a značně nepovedených sračkách Milada a Bratři nám tady Jiří Mádl představuje skvěle naservírovanej dynamickej příběh, přehlednej a srozumitelnej. Jasně že to má drobné odchylky od skutečnosti, páč třeba rezignaci prezidenta Novotnýho určitě nezpůsobily aktivity Československého rozhlasu, ale pro eskalaci děje mi to neva. Má to spád, akci, napětí, lehce i trochu humoru. Plus geniální práce se střihem, kdy prej ani zúčastnění při prvních projekcích nepoznali, co jsou nabarvené archivní záběry a co je film, kterej oni točili. Za mě je navíc pozitivum, že mě nesrala Táňa Pauhofová, která mě dosud srala dost. ()
Mádl se opravdu překonal. Tento film by klidně snesl i srovnání se západní produkcí. Je až neskutečné, jak se mu podařilo zachytit atmosféru Československa z roku 68. Nejdřív bych asi vyzdvihnul postavy, které jsou dobře napsané a film hezky šlape. Většina z nich je skvěle obsazena známými herci. Ale i ti neznámi mohou překvapit. Napětí se dá krájet a člověku až tuhne krev v žilách. Moc často mě filmy nedojímají a už vůbec ne ty české. Hezky sledujeme vývoj událostí od konce roku 67 až po samotnou invazi, která je skvěle natočena. Celé to vidíme z pohledu spojaře/technika Tomáše, který se náhodou dostane do Československého rádia a díky němu se rozběhne celý koloběh věcí. Dost podrobně sledujeme jednotlivé události u nás a k čemu vedly. Taky vidíme pohled uvnitř strany a policie. Určitě to nebyla lehká doba. Je dost těžké se vžít do kůže tehdejších obyvatel a představit si, co museli prožívat. Filmu se ale tohle docela daří. Za mě totální masterpiece. "Já nebudu udavač!" ()
Jirkovi Mádlovi se podařilo něco, co se v současné české kinematografii jen tak nevidí. Natočil film, který je kvalitou na evropské úrovni. Odvyprávěl příběh, který bez nějakého patosu a černobílosti funguje dobře jako historická výpověď, ale zároveň i jako paralela k současné době a nedávným událostem jinde než u nás. Těch 130 minut uteče jako voda a po konci snímek pěkně rezonuje, což potvrzuje i mohutný divácký potlesk na letošní premiéře ve Velkém sále. [KVIFF 2024] ()
Jiří Mádl by se měl definitivně vykašlat na svou hereckou "kariéru" a plně se věnovat filmové režii. Vlny jsou filmem úžasným, hned z několika pohledů. Je na nich znát na jedné straně úzkostný perfekcionalismus a na straně druhé emoce do něj vložené. Mádl si své dítě prostě hýčkal, prohlížel, hladil a stále upravoval a ono mu jeho péči vrátilo na stokrát. I když jemu, spíš filmovému divákovi. Název pak působí až téměř dvojznačně, anžto zážitek z filmu se dá přirovnat k pohledu na moře, které nejprve čeří sem tam nějaká ta vlnka, abyste se v závěru ocitli na vrcholu tsunami. Jeden z nejvyspělejších českých filmů poslední doby, jenž díkybohu rezignoval na laciné vztahové kondomedie a Mádl viditelně dokázal udržet české herce v nebývale civilních polohách a já jim zase jednou ty jejich předobrazy věřil a to všem bez výjimky, nešaškující Kotek či Hofmann byli asi největším překvapením. Z estébáků šel chlad, z Rusáků strach, a to i jejich vlastní a z celé té zničené naděje mi bylo prostě smutno. Díkybohu za feel good hudební podkres, který chvílemi zvedl pochmurnou náladu. Někdy si člověk říká až s děsivým přesvědčením, že světu by možná bez některých národů bylo líp... ()
Pane Mádl, fakt klobouk dolů! Za mě se jedná o jeden z nejlepších filmů tohoto roku a troufám si říct, že je to nejlepší český film za posledních pět let. Ano je to docela odvážné tvrzení, ale nenapadá mě lepší český film v bližší době než tento. Příběh, jak asi všichni víme, je o roce 1967 až 1968 z prostředí československého rozhlasu. Líbí se mi, že i přesto, že tu máme spoustu filmů na téma roku 1968 a vpádu sovětské armády do Československa, tak dokázal Jiří Mádl film obzvláštnit právě o již zmíněný příběh rozhlasu. Myslím, že pro spoustu lidí, třeba i pro mě, byl tento příběh s rozhlasem docela neznámý. Samozřejmě něco málo jsem věděl, ale díky tomuto filmu jsem se dozvěděl spoustu nových informací. A myslím, že takhle to má spousta lidí. Od samotného začátku filmu, kdy lidé skandují jednu a tu samou větu, tak začíná napětí, které tu trvá až do úplného konce. Po celý film samozřejmě graduje a všechno vyvrcholí na konci filmu (asi víme čím). Velkým plusem, aspoň teda pro mě, je tu střídání absolutně odlišných záběrů. Na začátku je jeden záběr, kde hraje rychlá a tíživá hudba a do toho nabíhají vojáci, a o minutu dál je naprosto klidný záběr z kanceláře. To mě neustále nutilo zůstávat v obraze a ani chvíli jsem se nenudil. I přesto, že má film 131 minut, tak po celou dobu ubíhá rychle. Velkým podílem na filmu, což už jsem i trochu načal, je hudba, o kterou se postaral Simon Goff. V dramatických scénách je naprosto úderná a tíživá, někde naopak přejde pouze do minimalistického ,,dunění", které se taky do filmu naprosto hodí. Ve filmu můžeme slyšet také hromadu hitů ze 60. let, ať už to je Waldemar Matuška, Marta Kubišová nebo Helena Vondráčková. Tyhle hity ještě více nabudí tu atmosféru ze 60. let a je fajn je tam slyšet. Samotná kamera je na hollywoodské úrovni, místy se střídají dobové záběry nebo zkrátka záběry, které jsou udělané jako z té doby, tím že tam dali grain filtr na kameru. Dodává tomu tu krásnou zrnivost, která je typická pro starší televizi. Z herců bych nejradši zmínil úplně každého, ale to by bylo na dlouho. Každý herec se na svou roli velmi dobře hodil, ale koho musím zmínit, tak je relativně nová hvězda Vojtěch Vodochodský. Ten si podle mě otevřel dveře do světa filmů a za pár let bude patřit mezi přední české herce. Dále musím zmínit Stanislava Majera, který tu hrál ředitele rozhlasu Milana Weinera. Ten se na svou roli hodil podle mě nejvíce. Ze ženských rolí mi samozřejmě nejvíce sedla Táňa Pauhofová, o které už ale pár let víme, že to je paní herečka. Hodně lidí tento film přirovnává ke starším Pelíškům. Přece jenom je to z podobné doby a má to spoustu společného. Oba filmy jsou velmi silná dramata, kde vám na konci pravděpodobně ukápne slza, ale i tak oba dva obsahují humor. Mádl je teda s humorem mnohem více opatrnější než Hřebejk, a proto tu najdete maximálně tři až čtyři momenty, kdy se zasmějete. Myslím, že kdyby tady humor ale vůbec nebyl, tak by to nebylo na škodu. Celkově se jedná o strhující film, který šlape celou dobu, má suverénní kameru, úžasné herecké výkony a velmi dobrou hudbu. Takhle se zkrátka mají dělat filmy. Mnoho režisérů se od Mádla může učit. Bylo by dobré a hrozně bych mu to přál, aby to tenhle film dotáhl na Oskary, protože Českého lva beru jako samozřejmost. 9/10 () (méně) (více)
Galerie (34)
Zajímavosti (16)
- Táňa Pauhofová pre Rádiožurnál: "Tento film pre mňa ako pre Slovenku veľmi veľa znamená, je to veľmi silný príbeh a je to pre mna až osobný film." (Arsenal83)
- Svozový kontejner na odpad, který tvoří kulisu v jednom z průjezdů, v roce 1968 ještě v Československu nebyl používán. (vladous)
- Scéna z vysílače z Liblic. Reálné jméno postavy technika je Václav Maruna (1908–1984), který byl inspektorem I. třídy. Ten den měl službu. Sověti vysílač obsadili a Marunu tam zavřeli na 3 dny, dokud vysílač „nepředal“ okupantům. Nikoho k němu nepusili. Na vysílači pracoval od roku 1938/39. To samé se mu stalo i v roce 1939, když vysílač obsadili Němci, také měl službu. (saipi)
Související novinky
Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy se blíží
50. Letní filmovou školu Uherské Hradiště zahájí ve světové premiéře komediální snímek režiséra Šimona Holého Hello, Welcome o třech herečkách, které se společně vydávají na festival do Karlových… (více)
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (více)
V Karlových Varech byly rozdány ceny
Po rozmanitých devíti dnech končí největší tuzemský filmový svátek, jímž je Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary. Během jeho 58. ročníku bylo na plátnech karlovarských kinosálů uvedeno na 180… (více)
Reklama