Vlny

Pane Mádl, fakt klobouk dolů! Za mě se jedná o jeden z nejlepších filmů tohoto roku a troufám si říct, že je to nejlepší český film za posledních pět let. Ano je to docela odvážné tvrzení, ale nenapadá mě lepší český film v bližší době než tento. Příběh, jak asi všichni víme, je o roce 1967 až 1968 z prostředí československého rozhlasu. Líbí se mi, že i přesto, že tu máme spoustu filmů na téma roku 1968 a vpádu sovětské armády do Československa, tak dokázal Jiří Mádl film obzvláštnit právě o již zmíněný příběh rozhlasu. Myslím, že pro spoustu lidí, třeba i pro mě, byl tento příběh s rozhlasem docela neznámý. Samozřejmě něco málo jsem věděl, ale díky tomuto filmu jsem se dozvěděl spoustu nových informací. A myslím, že takhle to má spousta lidí. Od samotného začátku filmu, kdy lidé skandují jednu a tu samou větu, tak začíná napětí, které tu trvá až do úplného konce. Po celý film samozřejmě graduje a všechno vyvrcholí na konci filmu (asi víme čím). Velkým plusem, aspoň teda pro mě, je tu střídání absolutně odlišných záběrů. Na začátku je jeden záběr, kde hraje rychlá a tíživá hudba a do toho nabíhají vojáci, a o minutu dál je naprosto klidný záběr z kanceláře. To mě neustále nutilo zůstávat v obraze a ani chvíli jsem se nenudil. I přesto, že má film 131 minut, tak po celou dobu ubíhá rychle. Velkým podílem na filmu, což už jsem i trochu načal, je hudba, o kterou se postaral Simon Goff. V dramatických scénách je naprosto úderná a tíživá, někde naopak přejde pouze do minimalistického ,,dunění", které se taky do filmu naprosto hodí. Ve filmu můžeme slyšet také hromadu hitů ze 60. let, ať už to je Waldemar Matuška, Marta Kubišová nebo Helena Vondráčková. Tyhle hity ještě více nabudí tu atmosféru ze 60. let a je fajn je tam slyšet. Samotná kamera je na hollywoodské úrovni, místy se střídají dobové záběry nebo zkrátka záběry, které jsou udělané jako z té doby, tím že tam dali grain filtr na kameru. Dodává tomu tu krásnou zrnivost, která je typická pro starší televizi. Z herců bych nejradši zmínil úplně každého, ale to by bylo na dlouho. Každý herec se na svou roli velmi dobře hodil, ale koho musím zmínit, tak je relativně nová hvězda Vojtěch Vodochodský. Ten si podle mě otevřel dveře do světa filmů a za pár let bude patřit mezi přední české herce. Dále musím zmínit Stanislava Majera, který tu hrál ředitele rozhlasu Milana Weinera. Ten se na svou roli hodil podle mě nejvíce. Ze ženských rolí mi samozřejmě nejvíce sedla Táňa Pauhofová, o které už ale pár let víme, že to je paní herečka. Hodně lidí tento film přirovnává ke starším Pelíškům. Přece jenom je to z podobné doby a má to spoustu společného. Oba filmy jsou velmi silná dramata, kde vám na konci pravděpodobně ukápne slza, ale i tak oba dva obsahují humor. Mádl je teda s humorem mnohem více opatrnější než Hřebejk, a proto tu najdete maximálně tři až čtyři momenty, kdy se zasmějete. Myslím, že kdyby tady humor ale vůbec nebyl, tak by to nebylo na škodu. Celkově se jedná o strhující film, který šlape celou dobu, má suverénní kameru, úžasné herecké výkony a velmi dobrou hudbu. Takhle se zkrátka mají dělat filmy. Mnoho režisérů se od Mádla může učit. Bylo by dobré a hrozně bych mu to přál, aby to tenhle film dotáhl na Oskary, protože Českého lva beru jako samozřejmost. 9/10 (31.08.2024) (méně) (více)