Vlny

Po tom slabším filmu o Vietnamci na střeše přichází tentokrát Mádl s výpravným, velkolepým a po všech stránkách kvalitním filmem, a vypadá to, že Pojedeme k moři nebyla náhoda a ten člověk je fakt chytrý a talentovaný (a že na to vůbec nevypadá, co?:)) Film pojednává hlavně o nepříliš známé úloze, kterou sehráli pracovníci Československého rozhlasu v srpnu 1968 a je dobře, že byl natočen. Závěr je strhující. A Vojtěch Vodochodský je už definitivně hvězda. Tohle bude jistě český kandidát na Oscara a byť je o třídu či dvě lepší než Zápotek a Bratři, obávám se, že téma nebude v USA nikoho zajímat. Na Lvech ale očekávám nominace ve všech kategoriích kromě animáku a dokumentu (tedy i tam, kde by si to zasloužily jiné filmy). Zápory? Snad jen podivný casting mladšího bratra hlavního hrdiny, který je prezentován jako malé děcko, o které se musí ten starší starat, a přitom při pohledu na ně nejde pořádně poznat, který je starší. Odpady ignorujte, jsou od dezolátů a hejterů Mádla a neviděli to. Kdo viděl, tomu se to líbilo. Divácká známka 1.04 (rekord)! (05.07.2024)

Myslím, že se jedná o poctivě natočený film s kvalitní režií, kamerou, hudbou a střihem. Tvůrcům se podařilo perfektně zabudovat archivní záběry do průběhu filmu. Vlny sice místy působí trochu dokumentárně až školometsky, naštěstí jsou v nich i emoce. Poslední třetina filmu se mi moc líbila, docela mě chvílema uzemnila a vyvolala ve mně smutek i zamyšlení nad tím, jak jsou lidé nepoučitelní a na jednoho slušného, odvážného a čestného člověka připadá deset sobeckých grázlů nebo zmanipulovaných oveček. Téma Pražského jara a okupace Československa přáteli z východního bloku bylo zpracováno již mnohokrát, ale Mádlův film si kvalitou stojí nad většinou snímků popisujících toto krátce krásné a zároveň dlouze tragické období. Vojtěch Vodochodský rozhodně podal skvělý herecký výkon. Zastínil většinu ostatních postav. Chtělo by to ještě více prosazovat méně známé herce na úkor ohraných a trochu nudně působících tváří. (26.08.2024)

Rok 1968 analytickou optikou katastrofického filmu je sice lákavá premisa, ale Vlny táhne ke dnu zahnívající melodrama o nezajímavých postavách. Vyprávěj mělo na českou kinematografii zcela zhoubný dopad. Tipy na lepší filmy, více či méně příbuzné: - Krvavá neděle (2002) - Drazí soudruzi! (2020) - Staříci (2019) (18.08.2024)

Je čistá radost potkat se po letech s českým filmem světových parametrů. Tohle není žádná komorní uťáplinka o pár lidech, posedávajících u mikrofonů, ale sebevědomý, dynamický a rozmáchlý film, který se nebojí v rámci variace na dobové události používat i postupy klasické, v tom dobrém slova smyslu hollywoodské, filmařiny - a zvládá to skvěle. Jistě, někomu může právě tohle vadit (historikům třeba všechny ty zkratky a fabulace), ale někdo ať si políbí šos, tohle není dokument. Dravý střih, skvěle nasazené dobové písničky i fantastická původní hudba... něco hnidek by se vypíchat dalo, ale pár minut po skončení karlovarské projekce se mé srdéčko tetelí adrenalinem z kinofilského uspokojení a ten orgán o kousek výš filmu přeje, aby určitě nezůstal "festivalovým", rozhodně má zásadní potenciál oslovit i mytického "běžného diváka", který si chce prostě zajít do kina na dobrej biják. A navíc, v kontextu s tím, co se při roku 2024 děje ve světě, může těžko přicházet ve vhodnější chvíli. (01.07.2024)

Kdybych chtěl být zlý, tak napíšu něco ve smyslu, že je to furt myšlenkově podnětné jako Přemluv bábu (a že tam jednoho dědka zrovna přemlouvají). Ale nebudu. Ono je to totiž furt ta stejná historická exploatace, jako každý rok v kinech. Havel, Mašíni, Horáková, já už nevímcoještě. Líp po srsti to vlastně ani být nemohlo. Hodní novináři, státotvorné instituce, zlý Rus. A ani to by nevadilo, kdyby to opravdu fungovalo jako thriller. Jenže od půlky filmu začnou drhnout motivace postav a na konci jenom kroutím hlavou a nechápu, proč proboha činí tak jak činí. PS: Najednou se i ta Volha vedle Vln zdá jako nedoceněný a subverzivní masterpiece. Doceňuji zpětně. (22.08.2024)