Discopříběh 2

hm, tenhle film už nemůže být dobrý, protože když si dám 5 piv a 3 míchačky, nesměju se stejně hurónsky, jako u jedničky....stejně je ta Čížkovská hnusná jak prdel, něco jako Irenka v Dědictví....akorát že v obou filmech jsou tyto děvy představovány jako krasavice,no potěš koště......................moje hodnocení = 3 z 10. (26.07.2015)

První díl podle mě zachraňoval docela slušný scénář. Druhý díl už je jen přehlídka disko hudby (horší kvality než v původním Diskopříběhu), kterou se někdo snažil naskládat do osmdesáti minut a vytvořit tak něco, čemu se říká děj. Jestli tam byl nějaký příběh nebo vtip, tak jsem ho díky inovativní Soukupově režii přehlédla. (04.06.2011)

Devadesátky byly skvělej čas a jsem strašně rád, že jsem je prožil. Faktem ale zůstává, že jejich počátky působily značně upachtěným dojmem a snahou za každou cenu a ihned dohnat vytoužený západ. V té době tak vznikaly filmy, které dnes už jen kouzlí úsměvy na rtech svojí naivitou hraničící s blbostí a leckdy jsou až bizarní. Dvojka Discopříběhu je přesně ten případ, kdy v socialistických kulisách opršelé Plzně s Prahou se v ulicích s prohánějícími se Favority a Olcity běhá Potměšil v tričku BOSS bratru za 200 márů. Songy M. Davida, které v jedničce leckomu utkvěly v hlavě už jen díky tomu, že tehdy moc hudebních filmů nebylo, už ve dvojce nemohly nikoho v záplavě otevřených západních hudebních stavidel nikoho extra zaujmout neřku-li nutit ke shánění soundtracku na kazetě :-). Sice je tu na CSFD doslova zaodpadováno, ale já oceňuji herecké výkony Ladislava Potměšila. A u některých scének jsem se fakt zasmál, třeba když O. Vlach hrající s Pavlem Novým mariáš  nechává odejít nasupenou manželku Obermaierovou. Na porodním sále se mihne už tehdy zajímavá mlaďounká T. Pergnerová, jejíž slavné ESO časy měly záhy příjít na stanici NOVA. Prostě devadesátky byly své, ale byly originální se vším všudy. A tak je Dickopříběh 2 čím dál víc celkem zajímavé retro. Dávám za 2 noci na záchytce. * * (01.04.2022)

Obrovské sólo pro nedávno zemřelého Ladislava Potměšila. Ten film hodně staví na jeho postavě a na porevoluční atmosféře, která ze snímku sála. Veronika Kánská hrající Lucii je mnohem sympatičtější než v trilogii Slunce seno, kde hrála Blaženu. V malinké roličce zdravotní sestry v porodnici se objeví Tereza Pergnerová, která později moderovala hudební pořad Eso. Takto špatné hodnocení si film rozhodně nezaslouží, jako oddechovka je to parádní zábava, podobně jako např. Kamarád do deště II, který režisér Soukup natočil o rok později. (13.07.2021)

Krásná česká osmdesátá léta, čas   dospívání a písničky v oné době   populárního zpěváka Michala Davida se ve volném pokračování etud otce a syna Horáčkových skromně přelila do počátku let devadesátých. Role se však tentokrát obrátily. Mladý Jirka se už usadil, avšak jeho otce postihla druhá míza. A tak vznikla nádherná ukázka situace, když si muž mezi čtyřicítkou a padesátkou nechce připustit, že stárne a naopak si chce dokázat, že má ještě plno sil na rozdávání. Hudební  film Jaroslava Soukupa se nese ve stejném duchu jako předchozí a nutno podotknout, že se oba filmové díly vzájemně doplňují a ani dnes nepřestávají   bavit. Punc nostalgie září z každičkého   záběru, avšak zásluha je, kromě   režiséra, především Ladislava Potměšila v   roli ovdovělého otce, se kterým to, stejně jako dříve s jeho synem,  pořádně zamávalo. Opět je vidět jak si roli užíval do sytosti. Jedná se o naprosto   nepřekonatelný film ve všech svých aspektech. A vlastně se v české kinematografii jedná o jediný snímek s takovým tématem, Takže se nechme unášet humornými i trapnými situacemi, jak se zpívá v jedné písničce, když tátové blbnou. Něco takového se již natočit nepovede. (14.06.2021)