Drsná Planina

S velkým zájmem jsem se, po více než dvou desetiletích, podíval na film, který ve mně v dětství vzbudil touhu stát se pohraničníkem. (Tímto děkuji několika pohraničníkům, kterým jsem se cestou vlakem z Domažlic se svým přáním svěřil a kteří mně se slovy "Chceš vidět lampasáka?" ukázali svého velitele v kupé). Televize, která film nyní uváděla, měla v popisu, že se režisér snažil o vybalancování filmu tak, aby se z něj nestal nástroj propagandy. Bohužel se mu to nepovedlo. Drsná planina je velmi nechutný nástroj propagandy. Počínaje činností Werwolferů, kteří nemají po válce co dělat, tak přelézají střežené hranice a škrtí stařenky a zamilované slečny ocelovou strunou, za vše zdá se může zahraniční rádio, které k tomu nabádá (tím nechci bagatelizovat činnost záškodníků, která však byla zaměřena převážně na útoky proti vojenským a policejním oddílům). Film je příběhově a scenáristicky velmi roztříštěný, v podstatě působí jako několik epizod, citově prvoplánovitý až vyděračský (i díky tomu si ho však po letech pamatuji), prostě špatný. (21.05.2012)

Až na malinký kousek ideologie ve formě prozápadního špiona Karla Hlušičky je tohle překvapivě dobrý film zobrazující prvopočátky vzniku SNB (tehdy ještě za účasti opravdových válečných veteránů a bez pejorativního nádechu, který přinesla až doba následující) a boje s banderovci a podobnými bandami v pohraničí. A přiznejme si, že Zlata Adamovská byla nádherná a s Ivanem Vyskočilem tvořili naprosto uvěřitelný pár. Když jsem film viděl poprvé krátce po jeho uvedení do kin, nemohl jsem potom několik večerů usnout, tak mě sebrala právě Zlatina smrt. Jde o jeden z posledních opravdu dobrých Soukupových filmů. (26.03.2010)

Tvůrci se toho fakt nebáli, klidně nechali (skoro) hlavní postavy zemřít. Přes tuto skutečnost snímek nepůsobí moc realisticky, nemá tu správnou poválečnou atmosféru a navíc, člověk má pocit, že už to všechno někde viděl. Zajímavost: Od tohoto filmu se datuje ona ohromná Lábusova popularita. Produkční společnost byla přímo zahlcena dopisy od nadšených diváků, kteří chtěli znát recept na ty vynikající knedlíky. Dokonce jeden státní podnik převzal iniciativu, v socialismu to věc nevídaná, recept nějak vyzvěděl a začal tuto pochoutku v osmdesátých letech hromadně vyrábět a zásobovat jí školní a závodní jídelny. Díky! (08.10.2013)

Opravdu drsná kravina jak trefně poznamenal Enšpígl. Pokus o humor ve formě Lábus-kuchař přes knedlíky také není vtipný. Zejména jsem žasnul nad sestřihy mikád Lábuse, Vyskočila a Bartošky. Ten Soukup je takový lajdák, že chlapce nedokázal ani ostříhat aby vypadali jak v roce 46. Hudba snad od Michala Davida a velmi sedne do poválečných let. Zdaleka se tomu vyhněte. (21.04.2011)

Úvod, který jako by vypadl z těch nejklasičtějších spaghetti westernů, se mi dost líbil. Stejně tak i jeden nečekaný moment, jenž hned v zárodku utnul otřepaně vypadající romantickou zápletku. Dál už toho v Drsné planině ovšem příliš nebylo. Ne že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale jakkoliv sympatičtí herci zkrátka neměli co hrát, scénář byl s každou další minutou chatrnější a chatrnější, a když děj dospěl k únoru 1948, dočkal jsem se i nějaké té ideologie a naděje na průměrný film vzaly za své... Všechno bylo nudné. Mít lepší scénář, byla by Drsná planina dost možná nejlepším filmem Jaroslava Soukupa. Tedy... Ona jím možná je i tak, co si budeme povídat, že, ale to neznamená, že ji chválím. Dvě a půl. (09.10.2011)