Drsná Planina

Opravdu drsná kravina jak trefně poznamenal Enšpígl. Pokus o humor ve formě Lábus-kuchař přes knedlíky také není vtipný. Zejména jsem žasnul nad sestřihy mikád Lábuse, Vyskočila a Bartošky. Ten Soukup je takový lajdák, že chlapce nedokázal ani ostříhat aby vypadali jak v roce 46. Hudba snad od Michala Davida a velmi sedne do poválečných let. Zdaleka se tomu vyhněte. (21.04.2011)

Spolu s Králem Šumavi další povedený filmek z českého pohraničí v období pár let po válce s hvězdným obsazením. Vybydlené vesnice se postupem doby začínají opět zaplňovat, hlídky slouží 12 ti hodinové směny, aby chytali německé záškodníky, po únoru 48 přeběhlíky co chtějí na západ..ne všichni pohraniční vojáci tuto dobu ale přežijí ... (27.06.2007)

Snímek se co do představené doby řadí před Krále Šumavy, ač byl natočen o dvacet let později. Můžeme samozřejmě polemizovat, jak moc je nepřesný, jak moc ideologický, ale měli bychom si uvědomit, že my na něj nahlížíme z odstupu čtyřiceti let a především po Sametové revoluci. Tehdejší zpracování v souvislosti s tím, co se na "čáře" dělo, bych označil za velmi věrné - třebaže co do obsahu to mnoha lidem není po chutí. Lidé po válce věřili všemu, co jim slibovalo lepší zítřky a z velkého časového odstupu tomu podřizovali až nepochopitelně své jednání. Navíc Zdeněk Barták ml. vytvořil hudbu velmi dobrou, nebojím se říci, že "pískací" motiv se řadí k těm nejlepším a z paměti jen tak nevymizí. (23.10.2019)

Pokud si odmyslíme kontext, tak je to film o sympatických chlapcích střežících hranici. Jenže je tu bohužel ten kontext, ve filmu připomenutý zejména poslechem rádia přenášejícího zprávy o únorových událostech v Praze. Zajímavé ale je, že jinak tu ideologie moc prostoru nemá. Ale i toto stačí, aby si člověk uvědomil ten strašný kontext. Je to škoda, potože jinak je to docela příjemné pokoukání na nedělní odpoledne. (29.06.2007)

Takhle nějak si představuju normalizační blockbuster. Západní škrtiči, ďábelské rádiové vysílání z NSR a nikdy neutuchající proud čáru přebíhajících kriminálních živlů, do kterých to Bartoška s Vyskočilem kropí hlava nehlava, protože „v Praze to začalo bejt vostrý“. V případě, že se oprostíme od ideologického nánosu, dostaneme adrenalinovou akci plnou nečekaných zvratů (romantická linka, smrt hlavních charakterů) a tunu polidšťování neživotných postav (starej, manželka), které se nejčastěji odehrává prostřednictvím šikany zmateného Lábuse. Hnusně vylhanej film, ale musím uznat, že jsem se u něj nechutně bavil. (05.03.2013)