Drsná Planina

Snímek se co do představené doby řadí před Krále Šumavy, ač byl natočen o dvacet let později. Můžeme samozřejmě polemizovat, jak moc je nepřesný, jak moc ideologický, ale měli bychom si uvědomit, že my na něj nahlížíme z odstupu čtyřiceti let a především po Sametové revoluci. Tehdejší zpracování v souvislosti s tím, co se na "čáře" dělo, bych označil za velmi věrné - třebaže co do obsahu to mnoha lidem není po chutí. Lidé po válce věřili všemu, co jim slibovalo lepší zítřky a z velkého časového odstupu tomu podřizovali až nepochopitelně své jednání. Navíc Zdeněk Barták ml. vytvořil hudbu velmi dobrou, nebojím se říci, že "pískací" motiv se řadí k těm nejlepším a z paměti jen tak nevymizí. (23.10.2019)

Spolu s Králem Šumavi další povedený filmek z českého pohraničí v období pár let po válce s hvězdným obsazením. Vybydlené vesnice se postupem doby začínají opět zaplňovat, hlídky slouží 12 ti hodinové směny, aby chytali německé záškodníky, po únoru 48 přeběhlíky co chtějí na západ..ne všichni pohraniční vojáci tuto dobu ale přežijí ... (27.06.2007)

Príbeh o pohraničníkoch z povojnového obdobia sa dosť ťažkopádne dopracovával k rozuzleniu. Kolísavý rytmus atmosféry i nálad počas filmu tomu tiež nepomáhal. Vtipný úvod s Lábusovým kuchárskym umením pobaví, neskôr je tu humor skôr výnimočne. Rovnako hudba je tu raz veselá , potom temná a to trochu narúša celkové uchopenie filmu. Škoda toho, pretože niektoré scény napr. tá so zajatcami, ktorým sa podarí ujsť má správne grády. Celkovo priemerný, ale pozerateľný film. 60%. (08.10.2013)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)

Úvod, který jako by vypadl z těch nejklasičtějších spaghetti westernů, se mi dost líbil. Stejně tak i jeden nečekaný moment, jenž hned v zárodku utnul otřepaně vypadající romantickou zápletku. Dál už toho v Drsné planině ovšem příliš nebylo. Ne že by se jednalo o vyloženě špatný film, ale jakkoliv sympatičtí herci zkrátka neměli co hrát, scénář byl s každou další minutou chatrnější a chatrnější, a když děj dospěl k únoru 1948, dočkal jsem se i nějaké té ideologie a naděje na průměrný film vzaly za své... Všechno bylo nudné. Mít lepší scénář, byla by Drsná planina dost možná nejlepším filmem Jaroslava Soukupa. Tedy... Ona jím možná je i tak, co si budeme povídat, že, ale to neznamená, že ji chválím. Dvě a půl. (09.10.2011)