Drsná Planina

Príbeh o pohraničníkoch z povojnového obdobia sa dosť ťažkopádne dopracovával k rozuzleniu. Kolísavý rytmus atmosféry i nálad počas filmu tomu tiež nepomáhal. Vtipný úvod s Lábusovým kuchárskym umením pobaví, neskôr je tu humor skôr výnimočne. Rovnako hudba je tu raz veselá , potom temná a to trochu narúša celkové uchopenie filmu. Škoda toho, pretože niektoré scény napr. tá so zajatcami, ktorým sa podarí ujsť má správne grády. Celkovo priemerný, ale pozerateľný film. 60%. (08.10.2013)

Těžko hodnotit takový film. Pohledem dnešního diváka, který má možnost nahlédnout do historie krvavých poúnorových let, je pohled na Bartošku, co by pohraničníka pálícího ze samopalu po agentech ze západu, kteří se snažili bojovat proti komunismu v ČSR, poněkud bolestný. Ano, film je to jinak nadmíru po všech stránkách kvalitní, ale hodnotit jej je velice težké. Z filmového hlediska za čtyri hvězdy ale z toho historického jako příbuzný komunisty popraveného kurýra zahraničního odboje házím film do odpadu. Za dvě hvězdičky. A i ty jsou moc. (26.06.2008)

Tvůrci se toho fakt nebáli, klidně nechali (skoro) hlavní postavy zemřít. Přes tuto skutečnost snímek nepůsobí moc realisticky, nemá tu správnou poválečnou atmosféru a navíc, člověk má pocit, že už to všechno někde viděl. Zajímavost: Od tohoto filmu se datuje ona ohromná Lábusova popularita. Produkční společnost byla přímo zahlcena dopisy od nadšených diváků, kteří chtěli znát recept na ty vynikající knedlíky. Dokonce jeden státní podnik převzal iniciativu, v socialismu to věc nevídaná, recept nějak vyzvěděl a začal tuto pochoutku v osmdesátých letech hromadně vyrábět a zásobovat jí školní a závodní jídelny. Díky! (08.10.2013)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)

Až na malinký kousek ideologie ve formě prozápadního špiona Karla Hlušičky je tohle překvapivě dobrý film zobrazující prvopočátky vzniku SNB (tehdy ještě za účasti opravdových válečných veteránů a bez pejorativního nádechu, který přinesla až doba následující) a boje s banderovci a podobnými bandami v pohraničí. A přiznejme si, že Zlata Adamovská byla nádherná a s Ivanem Vyskočilem tvořili naprosto uvěřitelný pár. Když jsem film viděl poprvé krátce po jeho uvedení do kin, nemohl jsem potom několik večerů usnout, tak mě sebrala právě Zlatina smrt. Jde o jeden z posledních opravdu dobrých Soukupových filmů. (26.03.2010)