Pěsti ve tmě

Rocky po česku ? Dost možná - jenomže se nenacházíme kdesi za velkou louží, ale v srdci Evropy v předvečer doby temna ... a především: Tenhle snímek se inspiroval reálnými událostmi - je poctou československému boxerovi jménem Vilda Jakš. Zpočátku jsem se musela hodně snažit, abych při něm stála (nebo spíš při jeho filmovém představiteli Marku Vašutovi) - zdálo se mi, že jeho frajerství pramení spíš z trucovitosti nežli ze vzdoru ... což není úplně totéž. Leč s ubíhajícími minutami se tahle drobná nesrovnalost někam tiše vytratila a zůstal jen nesmírně atmosférický příběh - uhrančivý jako krásná žena, zjitřený jako neklidná doba a bolavý jako čerstvá rána. (03.10.2014)

Filmový příběh Vildy Jakuba v podání Marka Vašuta s několika opěrnými body ze života našeho boxera Viléma Jakše je zasazen do roku 1936. Boxerský ring v Berlíně se otřásl vhozením ručníku a dal pocítit houstnoucí atmosféru nadcházejících událostí, nám tak dobře známých. Odvetné utkání v Praze na sebe nenechá dlouho čekat, neb prestiž Kurta Schallera utrpěla spekulacemi sportovního tisku/světa. Strhující drama, herecky vydařené, zejména Vašut vs. Nedorost a dědek Ferdinand Krůta výtečný, pěkně natočené a v neposlední řadě nemohu opominout tklivé tóny křídlovky za doprovodu klavíru, nádhera. (06.08.2019)

Historie tady dostala na frak víc než borci v ringu, ale nebudu zbytečně rýpat, protože to bylo ku prospěchu napětí i příběhu. Jaroslav Soukup natočil zvláštní sportovní drama se společenským přesahem, a s téměř mystickou atmosférou. Té pomohla náladová kamera a netradiční zvuk s hudbou. Donekonečna opakovaný hlavní motiv se do sportovního filmu zdánlivě nehodí, jenže nádherně podkresluje dobu postupně opouštějící příčetnost. Nezbytné tréninkové koláže nepostrádají dravost ani potenciál diváka vyhecovat, takže jako příprava na rozhodující zápas slouží víc než dobře. Skvělý film, po němž ještě víc zamrzí, do jakého filmového bahna Soukup po revoluci spadl. (12.09.2022)

Marek Vašut ve své životní roli předvádí mistrný box i mistrné herectví, stejně tak i půvabná Eliška Balzerová, které role femme fatale úžasné sedí a tajně doufám, že ji ještě někdy v nějaké podobné roli uvidím (i za cenu toho, že dnes už to bude značně zestárlá femme fatale). Téměř dokonalý scénář, ruku v ruce s dokonalou hudbou a i výše zmíněnými hereckými výkony tvoří naprosto idylický film z prostředí pozdních třicátých let (a kloubou dolů, že z toho ty hnusné osmdesátky tak nevyčnívají, jak tomu bylo v jiných dobovkách). A když už jsme u těch filmů osmé dekády, nebudu přehánět když napíšu, že tento film patří k tomu nejlepšímu, co se v (nejen) osmdesátých letech u nás natočilo. A to, že se vycházelo z pravdivého předobrazu boxerské legendy Vildy Jakše, to už je jen třešinka na dortu. (07.01.2014)

„Zase zlobíš rošťáku…“ Marek Vašut tuhle roli mladého "rozhněvaného" muže, po něhož je sportovní čest na prvním místě, sehrál vcelku věrohodně. Mě ale asi ještě víc zaujala Eliška Balzerová, která je zde doslova k "nakousnutí". O to více má pak asi vyznít ona tvrdošíjnost a mezkovitost hlavní postavy filmu. Trošku tedy nechápu, proč bylo třeba změnit jméno postavy z Viléma Jakše na Vildu Jakuba a to i v závěrečných titulcích, kde se dozvídáme o jeho tragickém osudu za 2. světové války. Jinak co bych určitě ocenil, je zdařila "dobová iluze" (ač tvůrcům snímku k tomu podstatě stačilo jen pár záběrů na stará auta a dobové reklamy na domech v ulicích Karlína) a taky pěkná hudba (Havelkův zpěv prvorepublikových písní a zejména tklivé tóny trubky za doprovodu klavíru). (19.02.2022)