Pěsti ve tmě

Film má dobrou muziku, ale nepřesvědčivý, vykonstruovaný děj. Se skutečností má společné jen dva body. A to, že Vilda Jakš bojoval v roce 1935 o titul mistra světa v lehké střední váze, a prohrál, a to ve 14. kole, z 15 vypsaných. A druhým bodem je že zemřel jako letec nad Biskajtským zálivem, a fakta se různí, někde se píše, že v květnu 1943, jiný pamětník uvádí konec roku 1944. Kdo se chce kouknout na zápas, a přečíst si víc, tak může na : http://www.bojove-sporty.cz/magazin/osobnosti/vilda_jaks_pesti_ve_tme (06.08.2010)

...má to svoje nedostatky...hlavně scénáristický...některý postavy a motivy jsou schematický a nedodělaný ...vyloženě odbytá postava Heřmánka ( ani se neodzvíme, za co seděl v tom vězení)...nedotažený ústřední vztah hlavního hrdiny s Hankou, který trochu mechanicky rámuje celý příběh ( ve smyslu "dvě osamělé duše uprostřed těžké doby")...ale jinak je to docela funkční a sevřený... Soukup tam má sem tam nějaký ten drobný formální úlet - výrazný červený filtr v barových scénách nebo zbytečně manýristické scény ze soukromí Emmy - rozzářené, dlouhé a retardovaně zpomalované...ale jinak hladce a sebevědomě odvyprávěné... dobrej film...v kontextu český kinematografie dost vzácnej...jestli orientace na Hollywood, tak takováhle...důsledná, autentická a vhodně zapojená do českýho kontextu...škoda Soukupa...škoda Vašuta...první velká role a v podstatě jeho nejlepší...má tam teatrální nebo pozérský momenty, ale hodí se to sem a nepřejde to přes míru... vedle toho jsou zároveň místa překvapivě civilní a až chlapecky jemný...v podstatě tu svůj trochu omezenej hereckej rejstřík rozvinul naplno...v pozdějších rolích už ztuhnul do tý svojí chlapácký manýry... (14.09.2011)

Z doby, kdy Soukup uměl ještě filmy, chlapi byli ještě drsný, Praha byla prohnilá, ženy krásné a cudné, náckové a Mnichov za dveřmi, všude prsty gestapa a Marek Vašut v nejlepší formě. Film se zdá bejt povrchní, ale jde krutě do hloubky, alespoň dle mého soudu. Je vtipnej, tragickej, plnej prvorepublikové nostalgie naší svobodné republiky. Aspoň v ringu jsme to těm náckům natřeli! 90% (11.02.2010)

Historie tady dostala na frak víc než borci v ringu, ale nebudu zbytečně rýpat, protože to bylo ku prospěchu napětí i příběhu. Jaroslav Soukup natočil zvláštní sportovní drama se společenským přesahem, a s téměř mystickou atmosférou. Té pomohla náladová kamera a netradiční zvuk s hudbou. Donekonečna opakovaný hlavní motiv se do sportovního filmu zdánlivě nehodí, jenže nádherně podkresluje dobu postupně opouštějící příčetnost. Nezbytné tréninkové koláže nepostrádají dravost ani potenciál diváka vyhecovat, takže jako příprava na rozhodující zápas slouží víc než dobře. Skvělý film, po němž ještě víc zamrzí, do jakého filmového bahna Soukup po revoluci spadl. (12.09.2022)

Jsi sladká jako puštěný plyn. Krást se musí umět a tvůrčí tým Jaroslava Soukupa v této disciplíně předvedl něco nevídaného. Box v Tomsově choreografii působí zcela autenticky. Marek Vašut sice vypadá, že spíš zpívá v Duran Duran, než že ubližuje, ale svou ironizující rutinu teprve hledá a pozoruhodné výkony podávají všichni ve vedlejších rolích, z nichž za víc než zmínku stojí usoužený Vous Karla Heřmánka (zhlédnuto v pátek 23.8. 2024). Vousatá historka o podceňovaném sportovci působí ale v mlhách holešovických rán, krájených pravačkami vystřelovanými vzhůru pod úhlem cca 60° nikoliv s úmyslem knockoutovat, nýbrž jen slušně pozdravit, svěžím dojmem možná právě proto, že nezkouší vynalézat vynalezené a tu trochu 'svého' mísí s ověřenými přísadami.  Majoritních 51% úspěchu v navození atmosféry spočívá v čisté Bartákově loupeži Love Theme From Chinatown. Vašut mimochodem boxuje s rukavicemi značky Goldsmith - čistá rána na sonar. (08.09.2024)