A.I. Umělá inteligence

Odpusťte, budu trochu sprostý: Pro mě je Artificial Intelligence hovno, zabalené do zlatého pozlátka. Co mě na tom filmu zklamalo nejvíc bylo právě to, jak skvělý měl potenciál, kterému však nedostál. Cožpak stroj, toužící být člověkem není dost vděčné téma? Bohužel však již nesčetněkrát zpracované a to daleko lépe. Spielberg tentokrát pouze chatrně zduplikoval tolikrát představený příběh, který už malé děti poznávají v dobrodružstvích Pinoccia. Naplnil jej množstvím spektakulárních vizuálních efektů a futuristických reálií, které se nebojím chválit, ale ten film pouze na nich postaven být nemůže. Také někteří herci měli zoufale málo prostoru, což je velká chyba. Jude Law i William Hurt jsou pro mne výborní herci, ale ani oni nebyli schopni vdechnout Artificial Intelligence život. Ale abych nebyl zas moc krutý, chválím herecký výkon mladého Osmenta i Frances O'Connor, která byla místy i přesvědčivá, no a samozřejmě neopomenu zmínit ani mou nejoblíbenější postavu filmu - medvídka Teddyho. Shrnuto, tento domeček z karet se v mých očekáváních rozpadl jako mávnutím hůlky Modré víly. A nejvíce mě zaráží to věnování na konci filmu. Nemohl jsem si pomoci, aby mi po celou dobu sledování nevrtala hlavou jedna otázka. Jak by asi vypadala Artificial Intelligence, kdyby ji natočil Stanley Kubrick? Když jsem film viděl prvně, byl to hluboký podprůměr. Napodruhé, kdy můj úsudek nekalily falešné iluze, byl dojem lepší. Přesto trvám na pouhém pozlátku ze zlata. //// S velkým odstupem přiznávám, že jsem se při psaní tohoto textu úplně pletl. Je škoda, že jsem byl schopný film docenit až s tak neskutečně velkým odstupem, ale alespoň že vůbec. Ochuzený bych byl přeci jen já. Starý komentář nechávám stále tady, aby mi připomínal, jak jsem o filmech smýšlel úplně na začátku svého intenzívního zájmu o ně, a dodávám pro úplnost, jak naivní a nesprávný mi připadá, zatímco snímek A.I. Umělá inteligence dnes vnímám naopak jako velmi krásný, cituplný a poctivý. A k věnování Stanleymu Kubrickovi: jistě by byl poctěn. (14.11.2005)

Poměrně nevyrovnaný snímek: v úvodní třetině je divákovi předložena relativně všedně působící vize blízké budoucnosti, ve které rodina začleňuje do svých životů robota-dítě. Potom nastane zlom a další hodinu na divákovy smysly zaútočí mnohem fantastičtější kyberpunkové obrazy, temnější a dobrodružnější. Závěrečná půlhodina opět skáče jinam, tentokrát do vzdálené Spielbergovy budoucnosti s éterickými mimozemšťany. Celkově to robůtkovo putování za lidskostí jaksi nesedí dohromady a neuškodila by ani kratší stopáž, přesto se mi film docela líbil (až na občasnou nudu). Mnohem osobnějším se pak pro mě stalo druhé shlédnutí, kdy mě po mamčině smrti robůtkovo oddané hledání matky opravdu dojímalo a slzné kanálky byly v permanenci. Každopádně bych Spielbergův závěr spíše vypustila a nechala snímek ukončit scénou, kdy robůtek dřepí pod mořem u pouťové atrakce. 77,7% (04.11.2008)

A.I. Umelá inteligencia je pozoruhodný, extravagantný futuristický film, ktorý chce byť na jednu stranu rozprávkou pre masy a na druhú sa snaží filozoficky rozoberať najzložitejšie témy miesta umelej inteligencie v našom svete. Formálne je dokonalý. Hudba Johna Williamsa opäť brilantná, výkon Haley Joela Osmenta, ktorého prechod postavy veľkým vnútorným vývinom je kostrou príbehu, je vynikajúci a dizajn futuristického sveta (obzvlášť záverečného „mesta plačúcich levov“) je dych berúci. Ale z komplexného režijného hladiska je snímka podivná a chaotická. Keď už sa látky chopil Spielberg, mal sa v nej zamerať na to, čo je jemu blízke a mal z nej spraviť snové, emocionálne pútavé a hrejivý dielo. Kombinovať neskombinovateľné sa nevypláca. (09.04.2018)

Krásná pohádka a podobenství o lásce, která věky přetrvá... Ona je to totiž opravdu nejvíc pohádka! Škoda, že to trumberové nepochopili. Ale to je vlastně fuk... Ještě že na tom dnešním světě je nějaký americký Spielberg, co má na to (ducha, fantazii i peníze), aby natočil takovouhle úžasnou, krásnou a v pravém slova smyslu nadčasovou pohádkovou podívanou... I když je to >jenom< fantazie... (13.02.2006)

Formálně promyšlené, originální dílo, které mě před těmi dvanácti lety zmátlo právě svým epizodickým vyprávěním, ale dnes musím kromě netradiční (ale fungující) struktury obdivovat, jak například hladce kombinuje hororové konvence s těmi pohádkovými. Kubrickovské je to z tematického hlediska velmi (typických motivů lze vypozorovat hned několik) a hlavně se to vyloženě nabízí rozebírat lacanovskou psychoanalýzou (hrůza z odhalení "reálného reálna" atd.), podobně jako třeba Vertigo nebo Psycho. To mě vede k domněnce, že Spielbergova kariéra má s tou Hitchcockovou několik styčných bodů - stejně jako filmy "mistra hororu" jsou ty Spielbergovy ve své době považovány spíše za oddechovou zábavu a není jim věnován dostatek pozornosti ze strany "seriózních" kritiků a akademiků. Přitom se s plynoucím časem ukazuje, že jde o důmyslné a komplexní filmy, které spojuje zřetelný - dá-li se to tak dnes říct - autorský rukopis. (03.04.2013)