Purpurová barva

Velké téma, velký režisér. Spielberg se rozhodl natočit opravdu opravdový film. Strastiplný příběh života mladé černošky Celie na počátku dvacátého století Hollywood dostatečně ocenil (11 nominací na Oscara), ale jeho nezralou osobitost, která naplno propukla až se Schindlerovým seznamem nebo Ryanem, a fakt, že ho Hollywood ještě nepřijal jako seriózního vypravěče, vnímáme. Celie znásilňovaná vlastním otcem a následně provdaná za vznětlivého vdovce, který jí má za služku, se vypořádává s dvojí diskriminací – jako černoška i jako žena. Až přátelství s manželovou milenkou je pro ni impulsem udělat první krok na cestě k vlastní emancipaci. Jenže právě při náběhu na vlídnější polohu to začne poprvé drhnout. Na výsledek se samozřejmě velmi dobře dívá, ale onen akademický přístup je na hony cítit. Spielbergův odklon od rodinné zábavy první hodinku a půl šokuje, baví i dojímá, poslední hodina úctyhodné stopáže však zklamává a překvapuje, kam až Spielberg zkouší zajít. Ať se tváří sebevíc závažněji a zainteresovaněji, chybí mu vyloženě záporná postava, o útlaku, domácím násilí nebo problémech soužití mezi černochy a bílými toho vlastně moc neřekne. Vývoj hlavní postavy (dílčí změny k plnohodnotné přeměně, zatímco její manžel postupně ztrácí na sebedůvěře) mě nezajímal, v New Yorku se sice tehdy možná chodilo do divadla na Whoopi Goldberg (která je tady debutující a opěvovaná), mě však víc bavil Danny Glover. Nevím, jak by na mě výsledek působil před dvaceti lety, ale nyní jsem vnímal poměrně dost přihlouplých momentů (rvačka v baru, Gloverova roztržitá příprava na rande, nevinné a opatrné úsměvy Goldberg, řízení auta) a skutečně jsem některé pasáže v druhé polovině spíš protrpěl (včetně zbytečné africké vložky). Splněno, odškrtnuto, docela zklamání!! (26.04.2015)

Netradiční Steven, ale je to podobné jako Říše slunce, či-li velký příběh, ale pro mě ničím extra zajímavý. Herecké výkony jsou bezpochyby skvělé, například Danny Glover je opravdu k nepoznání od seržanta Murtaugha. Takže pro všechny diváky kteří ho znají jen jako otcovského strážníka nastane mírný šok. Film se místy vleče, ale zase na druhou stranu netlačí tolik na diváka jako například loňský "objev" Help. Poctivý 70% zážitek. (04.10.2012)

Vůbec nechápu, proč je film odvyprávěný takovým způsobem, jakým odvyprávěný je. Úvodní "dospívající" půlhodina byla naprosto brilantní. Spielberg rozjíždí nekompromisní drama a ukazuje high class filmařinu. Jen si všimněte, jak působivě vystavuje během prvních 30 minut napětí. V momentě, kdy se však posouváme o nějaký ten časový úsek dál a hlavní hrdinku přebírá pod herecká křídla Whoopi Goldberg, mění se, pro mě zcela nepochopitelně, drama o rozdělení dvou sester na roztříštěné a nesourodé vyprávění o životě černošské komunity. Co hůř, dramatické momenty jdou zcela do pozadí a žánr chvílemi koketuje téměř s groteskou (hrnec spadne na hlavu, člověk propadne střechou atd.). Emoce a prožívání osudu hlavní postavy jsou díky tomu silně potlačené a z ambiciózního dramatu je bezkonfliktní limonáda bez většího režijního rukopisu velkého Stevena. Závěr, snažící se naplnit očekávaný oblouk, zas trochu nakopne ospalý a znuděný děj, ale rozpačitý dojem z celku moc nezachrání. Opravdu nechápu, jak se to mohlo stát. V úvodu jsem byl neskutečně nadšený, o 2 hodiny později již jen spokojený, že je konec. 6/10 (19.10.2017)

Příběh z jižanské afroamerické komunity po skončení občanské války a zrušení otroctví. Příběh dvou sester, které jsou od sebe násilím odděleny a z nichž jedna (Whoopy Goldberg) musí žít v "otroctví" svého o mnoho let staršího manžela. První polovinu filmu jsem si myslel, že ho natočil jiný režisér, ale nakonec se Spielberg nezapřel. Nemám nic proti sentimentu, i když místy krutý, film je to krásný. Tohle je jen malé varování pro ty, kteří by od filmu čekali něco, co Spielberg zjevně natočit nechtěl. Při Oskarovém klání film prohrál především se "Vzpomínkami na Afriku". (08.06.2005)

Z mého pohledu jeden z méně úspěšných Spielbergových humánních projektů. Napřed to nejhorší: závěr je šíleně natažený a přecukrovaný. Má to reálný základ ve faktu, že na stáří se člověk stává pokornějším a smířlivějším, ale jednak ne každému je takové prozření dopřáno, a jednak až taková selanka to zase není. --- Jinak je to dobré a zajímavé. Životní příběh jedné černošky z Georgie (nebo Severní Karolíny, ve filmu jsou odkazy na obě místa) od začátku do třicátých let 20. století. Otázka rasové diskriminace s výjimkou jedné scény zůstává v pozadí. Je to spíše o bídě a surovosti, kterou si černoši přivezli nejspíš už z Afriky a v Americe dosud neměli dost času a příležitostí se z ní vymanit. Hrozné, a nevím nevím, zdali bych si v té době a na tom místě přál, aby mí černí spoluobčané bez překážek vykonávali své volební právo. --- Ve srovnání s nedávno viděným Taylorovým The Help je tohle vyprávění nekonečně realističtější a hodnotnější. Při vší hrůze vidíme, že černoši mohli mít majetek, mohli si vydělat, někteří docela prosperovali, a jakýsi pokrok pozvolna dorazil i k těm méně přičinlivým. Politická práva ovšem neměli, ale když to porovnám, jejich šance na důstojnou existenci byly přecejen vyšší, než jaké měli moji rodiče za Husáka. Nemyslete si, velmi mnozí to měli tak neodčinitelně kádrově polepené, že změnit barvu kůže - tedy vstoupit do partaje - nemohli o nic snadněji, než ti černoši. A velmi často to nebyli ti nejzabedněnější a nejhrubější mezi námi, nýbrž zrovna naopak. --- To srovnání mě jen tak napadlo, když ke mně dorazila zpráva o úspěchu Purpurové třešničkové partaje v posledních volbách. Někdo se negrem narodil, a jiný jím zkrátka chce být. (11.11.2012)