Tajuplný ostrov

Tajuplný ostrov je jedna z mála Verneovek, kterou jsem v mládí nečetl. Přesto si dovolím tvrdit, že kouzlo knihy Julese Vernea v tomto seriálu chybí. Měl jsem pocit, že sleduju spíš podprůměrnou robinsonádu. A co mě opravdu vyděsilo - zpracování technických vychytávek kapitána Nema. Po tomhle si cením ještě více výborné práce našeho Karla Zemana. (11.03.2009)

Verneovky vždy patřily mezi mé nej.. Jako kluk jsem je louskal dokonce pod peřinou s baterkou, abych nedostal vylágoš, že nespím. Tahle splácanina má k původnímu románu asi tak daleko, jak já k roli chirurga při operaci tumoru. Z knihy nezůstal kámen na kameni, naopak došlo k vylepšením, nad nimiž by zbledl závistí i Létající Čestmír. Hora nesmyslů, ze které přebíjí jeden druhý v předtuše, že vše se nějak na konci vyřeší samo. Odporující si dialogy, rekvizity, které samy na plátně vznikají a zanikají, neúměrně natahovaný, samoúčelný děj, není třeba pokračovat ve výčtu, je toho plný pytel. Připadal jsem si po shlédnutí jak prase, vytažené z necek čerstvě oškrábané zvonem. Je mi jasné, že děti vidí tyto ptákoviny jinak - já chovám také ke spoustě filmů vypěstovaný kladný vztah, kdyby to šunka měla být sebevětší. I když jsem v pozdějších letech zjistil, o jakou nebeskou hovadinu se jedná. Snaha prosadit v hodnocení tento pietní vztah je zde naprosto zřejmá. Proto dávám tu jednu *. (07.10.2008)

Seriál na motivy známé knihy J. Verna. místy se to docela dost drží předlohy ,ale pak to poměrně hodně uhne jinam. Třeba je tady kapitán Nemo jako poměrně mladý muž o proti knížce a hlavně má tam hodně pomocníků kdež to knižně byl starý a sám. Hodně mě tam zarazila hádka mezi Pencroftem a Nabem kdy mu nadává do negrů a že kvůli nim je válka. Tohle xnefobní vystoupení mě dost štvalo knižně žádná podobná roztržka není. Přesto seriál patří k těm pěkným. (31.10.2008)

Seriál zhlédnut celý. Jako jeden z mála (jak si tak čtu komentáře pode mnou) tento seriál nebudu hodnotit podle míry nostalgie, protože na tomto jsem nevyrůstal a viděl jsem jej až teď, celých 37 let poté, co byl tento seriál natočen. A co můžu s potěšením říct, je hlavně fakt, že Tajuplný ostrov má vzestupnou tendenci. První díl mě opravdu nebavil, druhý byl nevýrazný… ale pak se něco zlomilo a já jsem to prostě nevydržel a v jednom dni jsem si pustil všechny další díly pěkně za sebou. A jsem rád, že jsem tomuto povedenému dílku dal tu možnost a nehodnotil jsem ho po dvou prvních dílech, protože to by se mé hodnocení pohybovalo okolo dvou hvězd. Příběh se totiž začal parádně rozvíjet, k postavám jsem si vybudoval nějaký vztah a pak už to šlo ráz na ráz. Sice mě trošku zaskočil fakt, že i když je to postavené na charakteru kapitána Nema, tak jeho představitel je na obrazovce cca. hodinu čistého času, ale pak jsem si uvědomil, že tenkrát byl Omar Sharif asi velká hvězda, takže si to mohli dovolit. Nicméně co mě opravdu nezklamalo a co si budu ještě dlouho pamatovat, byla ta krásná a skvělá hudba. O kostýmech či efektech raději pomlčím, protože to už tenkrát muselo vyvolávat spíše úsměv na rtech než úžas a dodám, že srovnání se Ztracenými není tak úplně od věci (samozřejmě to myslím tak, že si tvůrci Ztracených pár věcí vypůjčili z tohoto seriálu). Hlavně díky poslední epizodě můžu dát čisté čtyři hvězdy. (05.10.2010)

Jako každý malý chlapec, i já jsem kdysi přečetl řadu románů od Julese Vernea. A právě jeho Tajuplný ostrov osobně považuju za stěžejní dílo dobrodružné literatury. Asi jsem náročný, ale seriálové zpracování mě dost zklamalo svou průměrností. Zbytečně překopaný děj, spousta logických chyb, přehnaně nadčasové vybavení kapitána Nema a poněkud slabší dialogy mě aspoň k takovému názoru přivádí. Na druhou stranu ale dělá prim nádherná titulní melodie a kvalitní herecké obsazení v čele s Omarem Shafifem. Charaktrové vlastnosti ústředních postav je jedna z mála věcí společných s knihou. Výše zmíněné nedostatky tak dělají ze seriálu průměrnou robinsoniádu. (12.12.2009)