Tajuplný ostrov

Po těch letech mě překvapilo, jak se TO vleče: kluk jde za útes pro mušli a divák fakt čeká, dokud se za 10 minut nevrátí. Vadí to ale? Není to spíš chyba týhle doby, že potřebujeme neustálou akci a nejsme ochotni chvíli počkat (ostatně si vzpomínám, že pro nedočkavce existuje verze sestříhaná dio formátu celovečerního filmu - když jsem ji viděl v našem agitačním středisku, tak mě, milovníka seriálu, hodně rozladila)? K tomu jsou tu chvílemi překvapivě realistické dialogy a jedna z nejvýraznějších titulkových melodií na světě. Jo a inženýr Smith patřil k největším hrdinům mýho dětství. Víc než na 2 díly teď k stáru koukat asi nebudu, ale kdysi to pro mě byla jedna z nejmilejších věcí, které se objevovaly v komunistické televízi. (04.10.2010)

Seriál zhlédnut celý. Jako jeden z mála (jak si tak čtu komentáře pode mnou) tento seriál nebudu hodnotit podle míry nostalgie, protože na tomto jsem nevyrůstal a viděl jsem jej až teď, celých 37 let poté, co byl tento seriál natočen. A co můžu s potěšením říct, je hlavně fakt, že Tajuplný ostrov má vzestupnou tendenci. První díl mě opravdu nebavil, druhý byl nevýrazný… ale pak se něco zlomilo a já jsem to prostě nevydržel a v jednom dni jsem si pustil všechny další díly pěkně za sebou. A jsem rád, že jsem tomuto povedenému dílku dal tu možnost a nehodnotil jsem ho po dvou prvních dílech, protože to by se mé hodnocení pohybovalo okolo dvou hvězd. Příběh se totiž začal parádně rozvíjet, k postavám jsem si vybudoval nějaký vztah a pak už to šlo ráz na ráz. Sice mě trošku zaskočil fakt, že i když je to postavené na charakteru kapitána Nema, tak jeho představitel je na obrazovce cca. hodinu čistého času, ale pak jsem si uvědomil, že tenkrát byl Omar Sharif asi velká hvězda, takže si to mohli dovolit. Nicméně co mě opravdu nezklamalo a co si budu ještě dlouho pamatovat, byla ta krásná a skvělá hudba. O kostýmech či efektech raději pomlčím, protože to už tenkrát muselo vyvolávat spíše úsměv na rtech než úžas a dodám, že srovnání se Ztracenými není tak úplně od věci (samozřejmě to myslím tak, že si tvůrci Ztracených pár věcí vypůjčili z tohoto seriálu). Hlavně díky poslední epizodě můžu dát čisté čtyři hvězdy. (05.10.2010)

Modrý ostrov, v hlubinách oceánu * Modrý ostrov, pod sluncem tak velkým* Ztracený v moři Jako bod jako slza* Daleko od zimy a času* Modrý ostrov, uvidíte to brzy* modrý ostrov, mezi nebem a vodou * Za světem V úkrytu lidí * Nakonec ho najdete před sebou Modrý ostrov, * ztracený ve vesmíru* Modrý ostrov, ve světě vzhůru nohama* To nám nemůžeme vzít* Cestu už znám* jako modrý ostrov ... modrý ostrov* L'Île mystérieuse (Bonus - Interview d'Omar Sharif) (12.09.2014)

Naivní dílko s chaotickou kamerou, tisíc a jednou chybou skriptu, poloochotnickými hereckými výkony (ještě zvýrazněnými českým televizním dabingem s naprosto tragickým Pepíčkem Zímou), směšnou výpravou a lacinými triky, spíš uspávací než dramatické – božínku, jak málo mi tenkrát stačilo k absolutnímu uchvácení. Plus pravda ještě naléhavá ústřední melodie (kterou mi hodný táta zapsal do not, abych se ji mohl naučit na flétničku a zahájit tak svou celoživotní dechařskou kariéru) – vlastně snad jedině díky hudbě to drží trochu pohromadě. Ovšem pozor: mí dva filmově až příliš vzdělaní puberťáci to o čtyřicet let později celé odkoukali taky, sice s mnoha posměšnými poznámkami, ale zahnat se od toho nedali. Že by přece jen nějaká dovedně ukrytá nadčasová kvalita? A jedna věc je mi na tom z dnešního pohledu ohromně sympatická – samozřejmost, s jakou se tu do civilizovaného světa počítají arabské země. (22.03.2015)

Verne, to je moje dětství a mládí a dodnes občas rád sáhnu po nějaký verneovce. Tak jako jeho romány nesmí chybět v mojí knihovně, tak ani filmové adaptace jeho děl nesmí chybět v mé diskotéce. Bohužel se ale o filmových adaptacích jeho románů většinou nedá říct nic pozitivního s výjimkou výborných českých adaptacích např. Vynález skázy nebo Ocelové město. Ocenění jistě zaslouží i vynikající parodie Tajemství hradu v Karpatech. Tajuplný ostrov patří k jeho nejlepším románům, ale tento filmový přepis za moc nestojí. Nepochopil jsem, proč ze začátku se autor poměrně věrně drží předlohy, aby pak sklouzl do naprostých nesmyslů, kdy např. kapitán Nemo společně se svými lidmi v podmořské bedně zachraňují Cyruse. Mimochodem podle románu byl kapitán Nemo v tu dobu na ostrově už naprosto sám, zbyl jako jediný z posádky Nautila. Román je zajímavý právě proto, že společně s romány Dvacettisíc mil pod mořem a Děti kapitána Granta tvoří jakousi trilogii, která se uzavírá právě na Tajuplném ostrově. To však režisérovi asi nic neříká, když si začínal vymýšlet ptákoviny a tím seriál naprosto znehodnotil. Robbiho, který psal obsah v úvodu musím upřesnit. Nejedná se o šestici mužů, kteří uprchli balónem, nýbrž jich bylo pouze pět, pokud za muže nepočítá i psa. Šestý přibyl až po nějaké době na ostrově. Takže celkový dojem ze seriálu je spíše rozpačitý, někdy až směšný. To když např. v závěru seriálu při zpovědi kapitána Nema ukazuje obrázky z bojů v Indii. Jsou to totiž ilustrace k francouzskému románu Hrdinnný kapitán Korkorán od Alfréda Assolanta. To bylo hodně směšné a hodně ubohé. (09.07.2012)