Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (205)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Film Díky za každé nové ráno má pro mě stále blahodárné účinky a navrací potřebnou životní energii. Jde zřejmě o nejlepší filmový počin Milana Šteindlera a zcela určitě jde o nejvytříbenější scénář Haliny Pawlowské. Sám život nám přináší nejbláznivější a strhující zápletky a emoce a ve chvíli, kdy se na vlastní minulost dokážeme podívat s nadhledem a sebeironickou sebepoznávací katarzí, má budoucí umělecký výtvor všechny předpoklady stát se nevšedním prožitkem s nadčasovým rozměrem. Oba hlavní herečtí představitelé přesvědčivě vládnou obrazu světa svým výrazným individualismem a s nenuceným šarmem provádí temperamentem života do jeho hraničních poloh bolesti, absurdity, radosti a pospolitého štěstí široké rázovité rodiny a přátel. Na plátnech kin a na obrazovkách televizních přístrojů obdivujeme život v jeho velikosti, slávě a drobném uspokojování. Hlavní postavou příběhu je Olga (velmi dobrá Ivana Chýlková) v odraze ozvěny minulosti autorky scénáře. Život je neustálé hledání osobního štěstí, ideálního partnera a pocitu smysluplnosti. Je mnoho cest, po kterých se můžeme vydat, ale jen málokterá rezonuje do skutečně pestrobarevného přijímání. Jako ta, která vede přes rozháranou a stále pevně semknutou soudržnost v zásadovosti, hrdosti, drobných ústrcích a neumdlévajícím odhodlání bojovat proti nepravostem. Rodina je základ a této kraluje Olžin otec Hakunděk (vynikající Franciszek Pieczka). Rád a s nadšením diriguje a v dobromyslné bohorovnosti rozdmýchává život do rozmanitých chutí a vůní, podpírá podlomená kolena, utírá slzy a na opozici dští oheň a síru. Z dalších rolí: Olžina trpělivá a starostlivá síla v podobě matky (dobrá Alena Vránová), Olžina kamarádka s intelektuální možností rozletu Lenka (dobrá Barbora Hrzánová), pokorná kamarádka se silnou vůlí Dáša (zajímavá Tereza Brodská), nejtragičtější i nejproklínanější z kamarádek Šárka (šarmantní Dagmar Edwards s hlasem Veroniky Gajerové), rozpolcený a svérázný příslušník rodinných přátel Lesik Kahler (dobrý Tomáš Hanák), nestálý osudový muž Mirek (pozoruhodný Miroslav Etzler), Hakunděkův dlouholetý nejlepší přítel Oskar Kahler (příjemný Pavel Schwarz), Olžin zahořklý polobratr Orest (příjemný Karel Heřmánek), zatvrzele nesouhlasící rodinný příslušník Malduljan (sympatický Ján Sedal), Olžin rázovitý ukrajinský strýc Ondřej (příjemný Ján Melkovič), lásku oslavující slavný spisovatel (zajímavý Petr Čepek), propíraný příbuzný Vasil I. (Ján Mildner), politická svině doktor Šafář (Karel Urbánek), studentská láska Honza (velmi zajímavý Jiří Langmajer), dotěrný policista (Michal Kocourek), Lesíkova emigrující sestra Romka (Szidi Tobias), či chybující ukrajinská příbuzná Vasilina (příjemná Halina Pawlowská). Neměnná podoba postav v průběhu času zapadá do koncepce škádlivého nadhledu a jsou jedním ze stavebních kamenů, které filmu dodávají jeho specifickou podobu a nadšení. Ten sebeironický přístup má podmanivé poetické kouzlo života v radostném nadšení, neúnavném snažení a hledání. Početná temperamentní rodina je zdrojem inspirace umělecko-kulturních ambicí. Ve vášních a tužbách se skrývá krása života. Film je zábavný ve své formě zpracování a lidsky moudrý ve svém poselství a vyznění ducha. Chlácholí, rozněcuje a hřeje teplem hlasu lidské šlechetnosti. () (méně) (více)

easaque 

všechny recenze uživatele

+2* Chtěl jsem si po dlouhých letech připomenout tuhle porevoluční klasiku, která je ověnčena i Českým lvem. Matné vzpomínky se mi oživily, ale nenaplnily se naděje, které jsem do filmu dával. Emocionálně mě míjel, i když si nemyslím, že by to bylo scénářem, nebo Franciszkem Pieczkem. Rozhodně mi neseděly dospělí herci v rolích puberťáků, i když věřím že to byla nadsázka, ale v nastavené atmosféře filmu to byla jako pěst na oko. Nechtěl jsem být tak přísný, ale roky ho prověřily, že svou slávu má za sebou. Já se k němu nemám důvod vracet, i když pár nezapomenutelných scén a výroků má a i nějaké poučení se najde, jak to Halina ráda dělává. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()

Reklama

Aelita odpad!

všechny recenze uživatele

Česká soda není šampaňské, ale voda s bublinkami, Chylková není 14-letá holka, ale 31-letá žena převlečená za holku, Milan Šteindler není režisér, ale director cirkusu a tahle šaškařice není film, ale klauniáda. ___ Vypnuto po 15 minutách v rámci zachování vlastních nervů a těžce vypěstovaného hipsterského vkusu. ()

Hannibal1913 

všechny recenze uživatele

Ze 3 rovnou na 5*. Perfektní to věc. JDU DO ZANZIBARU!!! A teda ještě jsem zapomněl na jednu velkou, hodně velkou chybu, z tohoto filmu. Jelikož se děj odehrává v 70.letech, nemůže tam hrát z magnetofonu Pražský výběr. Teda určitě ne flák z legendárního alba Straka v hrsti, to totiž vzniklo až koncem let 80., do té doby se Kocáb ne a ne odprostit od té jeho prapodivné jazzové vize (díky Michale Pavlíčku, žes mu otevřel oči :-) ) ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Hrdinové hořké komedie Milana Šteindlera ironicky děkují za každý rozbřesk v socialistickém státě a kritika děkuje režisérovi, že po revoluci vznikl jeden z těch koukatelných filmů. Výjimečnost v něm opravdu nespatřuji. Problém je už v tom, že film je zahlcen celou řadou postav, které s klidem šlo vypustit, a jelikož k proškrtání nedošlo, tak kolem opravdu početného příbuzenstva hlavní hrdinky panoval opravdu více než solidní zmatek a orientovat se v nich dalo pořádnou fušku. S vtipnými pasážemi bych to neviděl také tak proklatě vtipně. Film držel "hostující" Francizsek Pieczka, jehož nervozní a démonicky vzteklý otec, byla figura opravdu nepřehlédnutelná a mistrně odvedená. Ostatní herci jako by kolem něj a v závěsu.Vybavím si Chýlkovou, Etzlera, Hanáka a především zajímavou rusovlásku Dagmar Edwards. Tihle jmenovaní odvedli své role pěkně a zapamatovatelně. Dohánět absurditu vtipným příjmením hlavní hrdinky "Hakunděková" se paní scénáristko Pawlowská nedělá. A bohužel, ta absurdita se pak do filmu tlačila a s přetopenou minutáží stále víc rostla a ukrajovala si značnou porci pro sebe. Občas to bylo dobré, ale měl jsem pocit, že režisér měl dojem, že bez ní vtipu nedosáhne. Dějový rytmus vázl. Epizodní střídání scén je u Šteindlera v kurzu a film díky nim nabral po čase monotonní koloběh, kdy se střídaly scény rozčíleného otce do běla a trampoty slečny Hakunděkové s pravidelnými návštěvami nálevny, kde se po "sklepácku" glosovalo. Jen s podivem, že se toho neúčastnila představitelka této netradiční herecké formy Eva Holubová, která takto byla přítomna ve Šteindlerově vyváženějším debutu "Vrat se do hrobu" rovněž z pera paní Pawlowské, a podle mě s vtipnějším inkoustem. Film bych celkově zkrátil. A ten konec to bylo co?! Ten se tedy opravdu nepovedl. Výsledkem je vtipně i nevtipně poskládaný film, který zajímavě ironizuje, ale do vyzrálého díla mu něco zásadního chybí. Zřejmě se to "Něco" ztratilo v kotli mnoha postav a dějových represálií, které se střídaly tak horečně, až to bylo na škodu. Po čase vidět neškodí, ale vracet se k tomu opakovaně, mně nepřijde dvakrát zajímavé. Mé hodnocení: 60% ()

Galerie (6)

Zajímavosti (15)

  • Filmová Ukrajina se točila na Slovensku ve skanzenu Zuberec. (sator)
  • Režisér Milan Šteindler vzpomínal na inspiraci pro postavu otce (Franciszek Pieczka): "Předlohou byl tatínek Haliny Pawlowské a já nezapomenu, když jsme u nich pracovali, jak se vždycky otevřely dveře, její tatínek mlčky vešel, na stříbrném tácku nesl tři panáky vodečky, talířek s nějakou zakuskou, klobáskou nebo tak něčím, mlčky jsme to do sebe lupli, protože on nechtěl rušit, proto nemluvil, pokývali jsme, jako že si rozumíme, a on zase mlčky odešel." (NIRO)
  • Ve filmu zazní, že rodina, o které pojednává autobiografický scénář Haliny Pawlovské, se jmenovala původně Hakundáková. Matka Olgy (Ivana Chýlková) byla ovšem učitelka a z pochopitelných důvodů se nechala raději přejmenovat na neutrálnější „Hakunděková“. V cyklu Tajemství rodu (od r. 2012) v epizodě Halina Pawlowská (2013) Halina prozrazuje své pravé rodové jméno, a to je Kločurak. Ve skutečnosti se její otec nechal přejmenovat na „Kločurek“. Na Ukrajině je jméno Kločurak a rodina Pawlovské uctívána, protože je spojena s bojem za svobodu Ukrajiny. (sator)

Reklama

Reklama