Režie:
Milan ŠteindlerScénář:
Halina PawlowskáKamera:
Jiří Krejčík ml.Hudba:
Petr UlrychHrají:
Ivana Chýlková, Franciszek Pieczka, Alena Vránová, Barbora Hrzánová, Dagmar Edwards, Tereza Brodská, Tomáš Hanák, Miroslav Etzler, Szidi Tobias (více)Obsahy(1)
Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (205)
Výborná čierna komédia á la Emir Kusturica, plná farbistých podobenstiev o tragikomike života v časoch socializmu, dievčenskej puberty i dospelosti a to všetko v uletenej rodine so svojským oteckom na čele a zástupom ukrajinských príbuzných v závese. Milan Šteindler ma skvelou réžiou veľmi prekvapil, väčšine hercov vzdávam hold za výborné výkony, ale Franciszek Pieczka je jednoducho fantastický a Halina Pawlowská tomu dala úlohou umrnčanej Vasiliny korunu. ()
Na české poměry docela netypická komedie, která možná nesedne každému. Mně se tento film moc líbí, ačkoli ho neřadím mezi ty, které bych si pouštěla pořád dokola. Ale některé scénky ráda shlédnu opakovaně - třeba Chýlkovou znavenou pěším výletem nebo Hrzánovou pronášející se smrtelně vážným výrazem odpověď na otázku, co je v lidském životě nejdůležitější: "Láska.":)) Postava Báry Hrzánové je pro mě vůbec tou nejlepší z celého filmu, taktéž Ivana Chýlková v hlavní roli a Franciszek Pieczka v roli cholerického tatínka jsou vynikající. ()
Natočit vývoj hlavní postavy od dětství do dospělosti a přitom nezměnit jejího představitele je docela zajímavý nápad. a Ivana Chýlková se s rolí vypořádala slušně, ale mám-li to srovat se žánrovým kolegou, tedy s filmem "Báječná léta pod psa" musím konstatovat, že v tomto souboji Halinino dítko prohrává. ()
Musím se přiznat, že začátek byl pro mne velmi těžký. Ačkoliv se film natočil v roce 1994, tak ani dnešní CGI triky nebo maskéři by nedokázaly udělat z Chýlkové 14ti leté dítě, když se vlastně narodila jako zralá žena. Takže scéna před školou, kde s aktovkou seděla na zábradlí, byla pro mě obrovským NE a já dostal sto chutí film vypnout. Ještě že se tak ale nestalo. Neboť jsem snímku přišel postupem času na chuť a mohl si tak vychutnat to skvělé finále! ()
[imdb: 7.2/10] | me: Po údernom začiatku plnom výborného humoru hlavne v podaní Franciszka Pieczku prichádza pomalý presun k lyricko-epickej forme, ktorá už pôsobí úplne inak, len nie komicky. Očakávania zo smiechu chladnú a film vsádza na hlbšie myšlienky, ktoré už s vtipom nemajú nič spoločné. Každopádne vďaka za pána Pieczku, ktorý pôsobí celý čas ako isté oživenie. Je možné celý film vnímať aj pozitívnejšie - na to sa ale do neho netreba púšťať s očakávaním komédie (hoci prvá štvrtina filmu dobre pobaví). ()
Galerie (6)
Zajímavosti (15)
- Milan Šteindler nevěděl, koho obsadit do role slizkého estébáka, a aby nikoho neurazil, tak si ji zahrál sám. (korbitch22)
- Rodina Hakunděkových (Ivana Chýlková, Franciszek Pieczka, Alena Vránová) bydlí na adrese Řeznická 1486/5 na Novém Městě v Praze. (sator)
- Když policisté pod falešnou záminkou zadrží cestovní pas Olgy (Ivana Chýlková), ztropí Hakunděk (Franciszek Pieczka) scénu, že bez něj se už Olga nedostane na Západ. S cestovními doklady to bylo ale složitější, existovaly tři typy: pas do socialistických zemí, pas do socialistických zemí a Jugoslávie, a pas do kapitalistických (západních) zemí. Na pas nebyl nárok, člověk si mohl požádat, ale běžné bylo jeho zamítnutí, a to přesto, že ČSSR signovala Helsinskou deklaraci, která obsahovala právo občana svobodně cestovat. Další krok k cestě na Západ byla žádost o povolení výjezdu, nutné často bylo pozvání někoho z valutové ciziny, žádost schvaloval zaměstnavatel, případně škola, dále domovní důvěrník. Dalším krokem byla žádost u banky o přidělení kapitalistických deviz. Tato žádost byla často zamítnuta. (sator)
Reklama