Režie:
Milan ŠteindlerScénář:
Halina PawlowskáKamera:
Jiří Krejčík ml.Hudba:
Petr UlrychHrají:
Ivana Chýlková, Franciszek Pieczka, Alena Vránová, Barbora Hrzánová, Dagmar Edwards, Tereza Brodská, Tomáš Hanák, Miroslav Etzler, Szidi Tobias (více)Obsahy(1)
Úspěšná a divácky oblíbená hořkosladká komedie o životě, v níž hlavní roli hraje láska, odvaha, smích i smrt. Film vznikl podle scénáře Haliny Pawlowské, která tu čerpala inspiraci ze svého vlastního rodinného zázemí. Autorka v něm s humorem a ironií sobě vlastní, ale i s pochopením a soucitem vzpomíná na svého otce a další svérázné a zemité příbuzné, pocházející ze Zakarpatské Ukrajiny, na své mládí a s ním spojené nešťastné lásky a ztracené iluze. Vše na příběhu Olgy, jejích přátel, rodiny a vrstevníků, odehrávajícím se v průběhu dvaceti let, které prožívalo Československo po ruské okupaci. Peripetie hrdinů jsou nahlíženy s ironií a humorným nadhledem. Střídají se zde bouřlivé komediální situace se slzami. Hrdinové této komedie však už ví, že nepodlehnout, nevzdávat se, mít rád a nezapomenout se smát je platné a dobré… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (204)
Česká soda není šampaňské, ale voda s bublinkami, Chylková není 14-letá holka, ale 31-letá žena převlečená za holku, Milan Šteindler není režisér, ale director cirkusu a tahle šaškařice není film, ale klauniáda. ___ Vypnuto po 15 minutách v rámci zachování vlastních nervů a těžce vypěstovaného hipsterského vkusu. ()
Průměrný film, který zobrazuje životní osudy Haliny Pawlowské a její rozvětvenou rodinu. Sama Halina Pawlowská si ve filmu také zahrála a napsala i scénář, který ještě Milan Šteindler rozvinul. Ve filmu exceluje Franciszko Pieczka jako ortodoxní otec a malé role si střihli také např. Petr Čepek, Karel Heřmánek, Tereza Brodská či Barbora Hrzánová. ()
Oj. Tak asi takhle. No když bude 14 - ti letou dívku hrát nepříliš pohledná 30 - ti letá paní, tak to asi většina pozná. Nejenom, že jsem to poznal, ale neuvěřitelně mi to vadilo. Nebylo to však jediné co mi na tomto počinu vadilo. Vadilo mi vlastně, že vůbec vznikl. Nedovedu ho ani pořádně zaškatulkovat. Bezesporu se tváří jako takový ten typ komedií, který každý jako komedii označuje, ale vlastně se nikdo ani nesměje. Za zmínku v tomhle filmu stojí snad svérázný přístup k filmu, kdy film je vlastě podaný jako takové vyprávění se vším všudy a za zmínku stojí ještě role i výkon toho Poláka, jehož jméno si netroufám skloňovat. Zbytek je taková omáčka bez výrazné chuti. Hvězdička maximálně. ()
Výborná čierna komédia á la Emir Kusturica, plná farbistých podobenstiev o tragikomike života v časoch socializmu, dievčenskej puberty i dospelosti a to všetko v uletenej rodine so svojským oteckom na čele a zástupom ukrajinských príbuzných v závese. Milan Šteindler ma skvelou réžiou veľmi prekvapil, väčšine hercov vzdávam hold za výborné výkony, ale Franciszek Pieczka je jednoducho fantastický a Halina Pawlowská tomu dala úlohou umrnčanej Vasiliny korunu. ()
Paní Pawlovská už se nikdy pod nic lepšího nepodepíše, ale že by to byl nějaký klenot..? Jestli mě na tomhle filmu něco zaujalo, tak schopnost proměny Ivany Chýlkové na škále od regulérní šeredky po rajcovní micku. Milan Šteindler se tady vydal ze všech sil, s Halinou si tehdy museli sednout a porozumět. Oba ten tehdejší úspěch ale jaksi unavil a uondal. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (15)
- Básnička z filmu zní: " Jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná. Jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem a tam s kostlivcema budu si vyprávět, co do hrobu mě sklátilo. Hloupý řeči, úsměv v křeči. Bolení břicha, výkřik do ticha. Prohraná sázka a beznadějná láska, Křivý nohy, špatná pleť a dlouhej nos. Jednou z těch trapasů umřu a zakopaj mě pod černou zem a tam s kostlivcema si budu povídat, co do hrobu mě sklátilo. A budu trapná, budu trapná, budu trapná." (sator)
- Milan Šteindler nevěděl, koho obsadit do role slizkého estébáka, a aby nikoho neurazil, tak si ji zahrál sám. (korbitch22)
- Když policisté pod falešnou záminkou zadrží cestovní pas Olgy (Ivana Chýlková), ztropí Hakunděk (Franciszek Pieczka) scénu, že bez něj se už Olga nedostane na Západ. S cestovními doklady to bylo ale složitější, existovaly tři typy: pas do socialistických zemí, pas do socialistických zemí a Jugoslávie, a pas do kapitalistických (západních) zemí. Na pas nebyl nárok, člověk si mohl požádat, ale běžné bylo jeho zamítnutí, a to přesto, že ČSSR signovala Helsinskou deklaraci, která obsahovala právo občana svobodně cestovat. Další krok k cestě na Západ byla žádost o povolení výjezdu, nutné často bylo pozvání někoho z valutové ciziny, žádost schvaloval zaměstnavatel, případně škola, dále domovní důvěrník. Dalším krokem byla žádost u banky o přidělení kapitalistických deviz. Tato žádost byla často zamítnuta. (sator)
Reklama