Perníková věž

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Tak nevím, co si o tomto filmu mám vlastně myslet. Předně: u mnoha českých snímků jsem si už zvykl na jakési nerealistické herecké projevy. Beru to za takovou „naši malou milou českou poetiku“. Mnohé by navíc vysvětlovalo i jméno režiséra Milana Šteindlera, člena to „kultovní party“ Sklep. To, co je zde však na prostoru 110 minut předvedeno, se nedá chápat jinak než jako špatně odvedená filmařská práce. Herci předvádějí přehrávaní tak vysokého kalibru, že se to jen stěží dá v očích diváka chápat jako „tvůrčí záměr“. Scénář Martina Němce je po obsahové stránce zajímavý, ale forma je natolik chabá a filmově natolik zvláštně (chápejte: nechtěl jsem napsat špatně) zpracovaná, že většinu diváků zpracování prostě „nechytí“ (a tím pádem to „schytá“ i stránka obsahová). Film má samozřejmě i své pozitivní stránky: například pěkné úvodní titulky. :o) Ale také samozřejmě věci většího významu: zajímavě nasnímané některé sekvence filmu, dobrá hudební složka. Cením si také úplného začátku filmu - rozruch v bytě Jakubových rodičů - silně mi připomínal (a pokud je tak opravdu, pak dobře parodoval) začátek jednoho veleúspěšného akčního sci-fi thrilleru. Shrnuto a podtrženo: pokud se vám snímek přímo nedostane před oči, tak jej zbytečně nevyhledávejte. (14.09.2003)

S Radyoem (podle vzoru Limonádovým Joeem:)) se shodneme co do názoru na tři, možná čtyři vtipné scénky (většinou typu "co sem dělal dyž sem měl vokno") a Pepu Nose:) Pak ještě uslyšíte hudbu, která se vám bude líbit nebo nelíbit podle toho jak vám sedí třeba soundtrack k Samotářům, takže pro mě osobně docela plus:) Pozoruhodní dále jsou: citováníhodné hlášky sázející Vladimír Marek, antikonferenciér Otakáro Schmidt a nejroztomilejší tygřík jakého jsem zatím viděl;) Rozpolcenost filmu buď měla symbolizovat rozvrácené životy hlavních (do jednoho smažkoidních) hrdinů nebo jde jen o poněkud nešťastně napsaný scénář...kloním se spíš k druhému názoru. Jako čistě výchovný film by Perníková Věž byla hodně tvrdá, jako detektivka nebo snad noir love story ani náhodou neobstojí, ale z každého si kromě toho špatného nese i některé dobré momenty...smíšené pocity mi vydržely až do závěrečné scény, takže...*** (30.12.2003)

Dafuq?? Kameňák po feťácku? Najdrbnutejšie vtipy zakomponované do tejto zlátaniny, najväčšie filmové klišé (ganja v krabici od kávy) a pritom sa to tvári tak drsne, tak vtipne, tak cool... No nie... Predabovaný Dočko sa ešte dá, ale predabovaný Černý, kristaboha, to už je vážny prúser. Vladimír Marek, to je postavička sama o sebe. Vo Fontáne 2 som mu jeho Piraňu zhltol, tu však bol hrozný, prehrával presne ako Dolanský a Kuchař, akurát, že pri Kuchařovi to bolo sympatické a vtipné. Všetko tak zachraňuje v závere hitchcockovský Schmitzer, ale len čo sa jeho role týka, pretože celá pointa filmu je tak debilná a predvídateľná, že si tým zmarila akékoľvek šance na priemerné hodnotenie. Chlapci, nefúkajte, a hlavne - netočte filmy. (06.11.2012)

Milan Šteindler natočil pěkný film.. Hodněkrát mě při některých záběrech tuhl úsměv na rtech a říkal jsem si, pane jo tohle že je Šteindler..? Avšak MŠ udělal chybu... velkou... a to že se pustil do tak debilního scénáře.. ano dialogy jsou napsány dobře,vtipně a trefně, ale celkově je ten film tak debilní že už jsem dlouho tak špatnej neviděl.. vždyť nemá žádnou dějovou kostru.. postavy se tam plácají.. spousta věcí ani není ukázána takže si je musíte domyslet.. holt otřes.. ovšem MŠ rozhodně ještě nepatří do starého železa a líbí se mi že ač je ze starší školy tak točí hodně dynamicky.. příště lepší scénář,milane!!;-) (06.02.2006)