Perníková věž

Balancování na pomezí černé komedie a psychothrilleru se musí sakra umět. Milan Šteindler je fajn komediant, ale jako režisér mě nikdy nepřesvědčil. Ani v Perníkové věži to nezvládl. Díky Janu Dolanskému funguje občas alespoň ta komediální stránka. Pár scén je skvělých, povětšinou jde o hodně slabý průměr. Dramatická (možná myšleno detektivní) rovina nefunguje vůbec. Je to asi originální film o drogách, nicméně ta originalita šla mimo mě… slabé dvě hvězdy. (13.03.2024)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Milan Šteindler natočil pěkný film.. Hodněkrát mě při některých záběrech tuhl úsměv na rtech a říkal jsem si, pane jo tohle že je Šteindler..? Avšak MŠ udělal chybu... velkou... a to že se pustil do tak debilního scénáře.. ano dialogy jsou napsány dobře,vtipně a trefně, ale celkově je ten film tak debilní že už jsem dlouho tak špatnej neviděl.. vždyť nemá žádnou dějovou kostru.. postavy se tam plácají.. spousta věcí ani není ukázána takže si je musíte domyslet.. holt otřes.. ovšem MŠ rozhodně ještě nepatří do starého železa a líbí se mi že ač je ze starší školy tak točí hodně dynamicky.. příště lepší scénář,milane!!;-) (06.02.2006)

Těžce kritizovaný film, který tady vyžebrá max. 1 hvězdu. Ba ne, je to docela koukatelné, vtipné a (zde kritizované) ztvárnění rozevláté mládeže docela dobře odolává zubu času. Sklep a jejich přehnaná stylizace mi celkově leze na nervy, tady jsem ale naštěstí nemusel čumět na Vávru s Hanákem. Závěrečná gorilí scéna je teda tristní a bohužel jsem ji nedokoukal, hodnotím tedy bez konce. (22.07.2015)

Svět dnešní mládeže očima padesátníka..tak nějak by se to dalo nazvat... Místy hodně bezradný scénář zachraňuje hodně silný závěr a skvělá hudba... V ústřední herecké dvojici jasně vyniká Dolanský nad Kuchařem! Jinak jak jsem již uvedl, nejedná se o zrovna autentické dílo a věkové skupině, které je určen se spíše líbit nebude... (05.02.2006)