Perníková věž

Pokud chtěl Šteindler natočit film z prostředí české drogové subkultury, moc se mu to nepovedlo. Měl si nejdříve zjistiz, jak to tam chodí a ne odkoukat ( nebo vymyslet? ) pár hlášek. Takhle mladí nemluví ( nebo ne pořád ). Je to dost nevěrohodné a trapné, tedy až na těch pár zdařilých. Celý příběh mi připadá dost neuvěřitelný, spíše jako z nějaké americké akční komedie o pomstě. (04.05.2004)

Dva nerozluční kamarádi Jakub a Radek mají největší potěšení z drogového rauše. Když se jim jednou za čas v jejich zhulených kebulích rozjasní, nemile zjišťují, že svět kolem nich není jen konopí a pervitin, ale vyřítí se na ně problémy, které jdou za hranici zákona. Tenhle film považuji tak nějak za zapomenutý a vymykající se z tvorby Milana Šteindlera. Ten obměnil svůj ustálený tvůrčí tým, nepovolal k sepsání scénáře svoji dvorní scenáristku Halinu Pawlowskou a pokusil se jít cestou nevšedního experimentu. Vznikl snímek, co má charakteristiku černé komedie s detektivní zápletkou, která nemá problém přejít do dramatického vyostření. V titulních rolích září Jan Dolanský, ještě s chlapeckou vizáží, a Radek Kuchař, ještě před svými 150 kily. Oba vydatně hláškují a daří se jim zvládat i dramatické pasáže. Méně kvalitním tahem se ukázalo zobrazení rodinného zázemí postavy Dolanského. Toho ve větší či menší míře kontrolují jeho rodiče, Michal Dočolomanský a Sylva Legnerová, jejichž působení ve filmu ještě dostalo i retrospektivní pasáž, která ukazuje podivné rodičovské výchovné metody na prázdninové dovolené na chatě u jezera. Ještě se sluší podotknout, že všichni slovenští herci jsou předabování českými herci, přičemž by to ani tak nevadilo, kdyby se nejednalo o známé slovenské tváře, které jsou nebo byly majiteli poměrně libozvučných hlasů. A aby se do filmu dostal i nějaký ten mafiánský prvek, zlotřilého majitele hudebního klubu ztvárnil (zesnulý) Vladimír Marek, poměrně specialista na podobné zloduchy. Film postupně chce rozhodně překvapovat. Scenáristicky i režijně. Režijní styl se svým uchopením blíží k videoklipové formě, která ovšem není nikterak nesnesitelně přehnaná. Scénář scenáristy a skladatele Martina Němce tentokrát spolehlivě odhání dosavadní Šteindlerovu stálou diváckou klientelu. Příznivci jeho opusu Díky za každé nové ráno film moc neocení, fanoušci jeho režijní prvotiny Vrať se do hrobu! také budou nevěřícně zírat, zda se stále jedná o tvorbu toho samého režiséra. Film oslavil dvacáté výročí svého vzniku. Má svoje tvůrčí finesy, originalitu a zub času ho ještě úplně neohlodal. 8/10 (10.09.2022)

Milan Šteindler natočil pěkný film.. Hodněkrát mě při některých záběrech tuhl úsměv na rtech a říkal jsem si, pane jo tohle že je Šteindler..? Avšak MŠ udělal chybu... velkou... a to že se pustil do tak debilního scénáře.. ano dialogy jsou napsány dobře,vtipně a trefně, ale celkově je ten film tak debilní že už jsem dlouho tak špatnej neviděl.. vždyť nemá žádnou dějovou kostru.. postavy se tam plácají.. spousta věcí ani není ukázána takže si je musíte domyslet.. holt otřes.. ovšem MŠ rozhodně ještě nepatří do starého železa a líbí se mi že ač je ze starší školy tak točí hodně dynamicky.. příště lepší scénář,milane!!;-) (06.02.2006)

Dolanský a Kuchař se snažili, ale především díky nesourodému scénáři a nepřirozeným dialogům se jim film zachránit nepodařilo. Dabovaný Dočolomanský působil občas až trapně, stejně jako mnoho scén napříč celým filmem (škorpión, pouštění draka,...). Pozitivně bych hodnotil obrazové zpracování a několik málo povedených hlášek, ale na tři body to nestačí. (29.12.2003)

Těžko uvěřit, že Milana Šteindlera zaujal zrovna tenhle scénář. Přitom je tak nezajímavý, že už v polovině mi bylo úplně jedno, jak film dopadne. Tím pádem ani "šokující pointa" nemohla sebeméně zapůsobit. Alespoň některé herecké výkony jsou dobré, ale nemají co dělat v jednom filmu. Ani detektivka, ani drama, ani komedie, jenom nuda. (28.12.2003)