Go Back to Your Grave!
Režie:
Milan ŠteindlerKamera:
Miroslav ČvorsjukHudba:
Miloslav HalíkHrají:
Milan Šteindler, Dana Batulková, Klára Pollertová-Trojanová, Kryštof Koláček, Matěj Peprník, Zdeněk Marek, Monika Šeligová, Jakub Čistecký, Jan Trávníček (více)Obsahy(1)
Sociolog Víťa Jakoubek je tuctový třicátník, otec dvou dětí. O sobotách pomáhá tchánovi na chatě, přes týden obíhá obchody s nákupní taškou a v práci se marně pokouší uplatnit své znalosti. Jeho nezáživný život, plný zmatků a banálních katastrof, se změní, když dostane od ředitele úkol - prozkoumat hodnotový žebříček čerstvých maturantů. Když si ho na gymnáziu spletou s novým studentem a on se marně snaží omyl vysvětlit, rozhodne se přijmout nečekanou roli, aby snáze pronikl k názorům mladých. Do jeho skutečné identity je zasvěcena pouze ředitelka školy, emancipovaná žena, které se očividně líbí. Zatímco Víťovi se začíná v bezstarostném světě maturantů líbit, jeho rodinný život se dostává do stále větších problémů a roztržka s manželkou Janou se stále prohlubuje. Mezi "spolužáky" tráví pořád víc času, jde s nimi na diskotéku, koupí si oblečení pro mladé, pomalu se sbližuje se spolužačkou Evou a poznává, že středoškoláci dospělými opovrhují stejně jako jejich názory a hodnotami. Situace se vyhrotí, když se třídou odjede na chmelovou brigádu a zúčastní se nočního tahu, při němž studenti zdemolují kolotoč. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (361)
Skvělá komedie o vztazích s vážnějším přesahem. Film nastiňuje otázky týkající se zodpovědnosti, ztráty ideálů, ponoření se do stereotypů a šedi, revolty, svobody. Je mi jednadvacet, ale Víťův dialog s Janou v restauraci na mě docela silně zapůsobil. Kam směřuje jednání dospělých lidí? Co vlastně člověku dospělost dává? A co mu bere? Představa, že jednou nebudu tím bezstarostným študákem, vychutnávajícím si krásy všednodenního života, nebudu moct "blbnout" s ostatními a můj život se stane řetězem plnění (byť krásných) povinností, mě docela děsí. Asi půjdu vylézt na nějaký strom, dokud mám čas a můžu se těšit ze svého mládí. Protože ona pohádka se bohužel opravdu nikdy nevrátí. (364.) ()
Asi nejlepsi Steindleruv film, ale stejne to na 5* nebude. Je dobre, ze nesehnal nejakyho herce do hlavni role a obsadil proto sam sebe, protoze je naprosto dokonalej. Postava Jakoubka je vyborne napsana a kdyz k tomu prida Steindler nejakej znicenej vyraz v obliceji tak to nema chybu. Ostatni herci jsou hezky prirozeny, takze jim klidne verite, ze to sou skolaci, kolegove atd. S tim souvisi to, ze film vypada dost realisticky, i kdyz misty skoro az amatersky. Kdyby Steindler vyhazel nekolik zbytecnejch minut, vyhazel nektery strasny pisnicky a pridal par vtipnejch scenek, bylo by to na 5*, ale takle jen pekny 4*. ()
A 1000X omletá fráze, že člověk je tak starý, jak se cítí.. Ráno jsem při cestě do práce stařec. Když je volno a venku hezky, tak jsem puberták. Děkuji, že žiju tady a ženský nemusí chodit zahalený. Když píšu a vymýšlím si tak jsem dítě. Po tréninku ve fitku se cítím lehce, jako mladík. Jsem všechno jen né dospělý. To chce po mě okolí abych se choval "vážně a dospěle" a řešil každodenní stejný sračky, vždyť času na hraní jsem měl dost... Ale já si chci hrát dál.. Nebaví mě se tvářit důležitě a rozumně. Film Vrat se do hrobu to vystihuje dost přesně, smetí ven děti do školky a drtivá síla stereotypu. Udělala jsi něco jen tak? Třeba vylezla na strom? .. V 20. dobrej nápad, ve 30. už se cítíme pohoršeni a není to vhodné, ach ano o nikoli vhodné.. Já seru na to, že to není cool a klidně na ten strom, když nebude moc vysokej vylezu a nemusím být hned nalitej..Protože chci a hned se budu cítit, jako uličník. Dospělost a vážnost si schovám až mi nic jinýho nezbyde... ()
Nejlepší dílko Milana Šteindlera jako reřiséra a také herce , v roli sociologa , který pronikne mezi maturující mládež , aby získal poznatky pro svůj "samostatný výzkum" a vrací se tudíž zpět do svých školních let a nechává se unést bezstarostným životem mladých , což ovšem nemá dlouhého trvání , neboť se časem provalí jeho opravdová identita a věk a nakonec mladá dívka pronese na jeho adresu tu památnou větu: Vrať se do hrobu! Kdo viděl ví o čem píšu , kdo ne , ať se na film podívá , stojí to každopádně za to! Film: 88% ()
Galerie (10)
Zajímavosti (41)
- Kreslený vtip, který koluje v hospodě: „Intelektuálka ve vaši posteli? Proč ne?!“ nakreslil Vladimír Jiránek. (sator)
- Název Vrať se do hrobu se tehdejšímu schvalovací komisi vůbec nezamlouval. "Prý, že na to nikdo nemůže do kina přijít a jestli prý pro to máme nějaký argument. Řekli jsme jim, že jediný argument, který na to máme, je, že právě na to každý půjde,“ uvedl s úsměvem Milan Šteindler. (alonsanfan)
- Milan Šteindler (Jakoubek) mal po premiére filmu nemalé problémy. Neustále mu niekto telefonoval s odkazom "Vrať se do hrobu!" Dokonca ho v jednom pohostinstve napadol skinhead so slovami: "Ty vole, vrať se do hrobu, to je celý o mně!". (Raccoon.city)
Šteindler nemohl tušit, že jeho první, několik politicky odvážných motivů obsahující a celkově v tomto ohledu drzý film je jedním z posledních předrevolučních, jakož ani tušit, že se tento film zapíše do dějin českého kina jako ten, v němž se svou poslední a první filmovou rolí setkávají tak značné a tak protilehlé veličiny, jakými jsou někdejší matador a miláček komunistické kinematografie Vala a budoucí miláček samorost Dušek (ten se sice o rok dříve mihl v Pražské pětce, kde měl ale pouhý štěk). Oba jsou zde výborní. Dušek už je ten Dušek, jak ho známe, byť si zatím vystačí s prkennou stylizací, Vala jako by se vysmíval významné části své dosavadní tvorby. Jakkoli Šteindler nemohl tušit, budiž mu připsáno ke cti, že tohoto tehdy již delší dobu v kinofilmech jen zřídka obsazovaného herce vůbec angažoval. (Vala je vlastně v celém filmu téměř jediným široké veřejnosti známějším mužským hercem a vůbec jediným, kterého bylo tehdy možno označit za hereckou hvězdu. Naopak s Duškem se sluší zmínit i Holubovou, ale ta už tehdy měla ve filmech leccos za sebou.) Sám autor hraje hlavní postavu dost neumně, což podle mě filmu neškodí. Spíše mu škodí snaha se každou chvíli a za každou cenu dobrat nějaké pointové hlášky („jsou dány dvě kružnice...“) nebo situace (únik z WC oknem), při čemž na účelové cestě ke kýženému cíli kauzalita momentálního děje a možných motivů jednání často nedává smysl. Což ale na druhou stranu málokterému divákovi vadí. Žel některé ty pointy a hlášky ani za moc nestojí, i když třeba "ja guljaju v parke" je samozřejmě kult. Lajtmotiv celého filmu, nerealisticky jednostranně kritický pohled na mládež, je sdostatek oprávněn nikoli jen nadsázkou, ale především tím, že není pohledem moralisty, nýbrž někoho, kdo se mezi ni vetřel jako špión a v této konfrontaci trpí tím, že jeho vlastní mládí je pryč, že je tudíž již outsideremem, který nemá nárok („vrať se do hrobu!“). No a také tím, že film spíše než s mládeží vede polemiku s oficiálním žargonem a bez kontaktu s realitou tradovanými „stanovisky“ tehdejší garnitury na všech úrovních, včetně masmédií (srov. také Duškovu postavu předsedy SSM). A na druhou stranu s těmi masmédii a s veřejným míněním komunikuje tím, že právě v nadsázce předvádí ty nejtypičtěji propírané hříchy mládeže, jako např. bezohlednost v dopravních prostředcích. Při scénách s davy v ulicích hlavní hrdina dvakrát prochází kolem pankáčů (jeden má na zádech bundy anarchistické Áčko a nápis „problem“) a jednou kolem metalistů, na chodbách obludného paneláku i ve výtahu jsou (nepochybně mladými chuligány vytvořené) nápisy a sprosté obrázky, značka kapely Depeche Mode (tehdy u nás mezi mládeží opravdu kultovní) a také název skupiny Erasure. Velmi hezký je první závěr filmu s manželkou na stromě, jakož i epilog s "dalším, již druhým samostatným výzkumem". Šandíkova kritika je asi na místě, na druhé straně asi i chvála Radka99, ale pochopení věci nalézám jen u Subjektiva, což pro pilné čtenáře mých komentářů už není ničím novým. () (méně) (více)