Vrať se do hrobu!

Film jsem poprvé a naposledy viděla někdy v pubertě a vůbec jsem se u něj nebavila. Tehdy to zkrátka nebyla komedie, kterou bych ve svém věku mohla pořádně chápat, a navíc jsem nesnášela Milana Šteindlera. To první se dost možná změnilo, to druhé však jen minimálně, takže jaksi postrádám motivaci k tomu, abych si "Vrať se do hrobu" zopakovala jako dospělý divák. Možná jednou... Druhý pokus proběhl pár měsíců zpátky a ne, nedokoukala jsem, tohle prostě není můj hrnek nescaffé... 40% (19.05.2009)

Stejný případ, jako Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Tzn. Jeden z těch filmů, které musely dozrát, abych v nich viděl víc, než trapnou blbost (ale stejně tak je možné, že jsem k nim musel dozrát já). Přestože hlášky z Vrať se do hrobu nezlidověly stejně, jako třeba ty Svěrákovské, dnes je minimálně pamětníci té doby ocení. Pawlowskou moc nemusím, ale to laskavě ironické vypíchnutí mizérie doby, se jí povedlo. Obsazení Šteidlera byla trefa do červeného a ještě nevyčpělý smrad socialismu, smíchaný s počátečním kýčem západu, byl cítit v každém záběru. A samozřejmě vděčné téma mezigeneračního střetu, nebo stereotypů manželství, dnes vnímám taky jinak...jako zdařilý šťouchanec do žeber jak společnosti, tak dospělosaurů. Dospělí se často staví do role těch, kteří se mladým snaží otevřít oči, ale ono to může zafungovat i naopak. A že to většina dospělých opravdu potřebuje. Takže dobrý. (24.06.2023)

„Já jsem vám ten čaj asi osolila. A vy jste ho vypil?“ - „No, já hodně solím!“ Nadčasová komedie pojednávájící o věku, kdy člověk ještě není ani tolik starý, ale ani už úplně mladý. Takže mi naprosto hrál do noty. Bavila mě humorně pojatá problematika, chytré hlášky, ale i obsazení, kde Milan Šteindler naprosto exceloval a uvěřitelně zaujal roli hrdiny postupně se překlenujícího z někoho, kdo se není schopen projevit, přes toho, kdo nachází své nikdy neprožité mládí, až po toho, kdo si začne uvědomovat, že spontánnost, lehkomyslnost a nezodpovědnost není všechno. (19.06.2023)

Mimoriadne nadhodnotený film. Už som ho videl viac krát. Skúšal som rôzne uhly pohľadu, ale nikdy som tomu nevedel prísť na chuť. Milan Šteindler je mizerný režisér a ešte horší herec. To ako stvárnil úlohu sociológa Víťu Jakoubka, ktorý sa snaží preniknúť medzi stredoškoslkú, pubertálnu mládež je jedna veľká herecká katastrofa. Sám si to aj odrežíroval, zrejme preto, že by len ťažko hľadal kvalitného režiséra, ktorý by sa s ním pustil do tohoto projektu. Vôbec ma však neprekvapilo, že pod scénarom a námetom tejto frašky je podpísaná rozkysnutá matróna Halina Pawlovská. * (08.08.2011)

Jinak film vidíte ve 20ti jinak ve 40ti .... Chudí, spoutaní, Jen rychle ukradnout smíme někdy vzácnou chvilku radosti a blaha. Lidé pracující mají nejvíc pout. Milence však pro ta pouta bolí hlava. Přesto však drahá na paměti měj, My že svému osudu i sami trochu chceme. Zvítězíme? Ustoupíme? Prohráme? Chtěl bych tě tu.. Spolu bychom rozhřáli snad ledy. Láskou v sobě také křídla dáváme. Chtěl bych se statečnou ženou vzlétnout naposledy. Mojmír Hušek ??? --profesor Jaroslav Spousta (15.02.2011)